Hledání stop v severních Čechách
Útěk do Egypta
Lobendava a Mimoň, Mnichovo Hradiště a Královec – to jsou místa v severních Čechách, která nepatří zrovna k českým turistickým magnetům. Přesto se česko-německá skupina vydala na cestu, aby objevila tato a ostatní místa: na kole jeli po trase popsané v Útěku do Egypta, románu německo-českého spisovatele Otfrieda Preußlera. Ten svůj příběh zasadil právě do Království českého.
Od: Corinna Anton
Cesta začíná v Dolní Poustevně. Pohraniční obec se nachází zhruba 50 km východně od Drážďan a v sousední německé obci Sebnitz je označena jako „Niedereinsiedel“. Zde se v jednom penziónu scházejí lidé ve věku od 16 do 80 let, kteří pocházejí především z Německa a Česka a mají zájem o sousední zemi. Se svým kolem budou po celý týden hledat stopy zdejší historie a přitom objevovat dva nové světy: první z nich tvoří krajina, lidé a vesnice podél zhruba 250 km dlouhé trasy.
Druhý svět je pak literárně historický, který popsal Otfried Preußler ve svém románu. Tento česko-německý autor se narodil v roce 1923 v Liberci a v Německu je známý především díky dětským knihám, jako jsou Loupežník Hocenploc, Čarodějův učeň nebo Malé strašidýlko. Útěk do Egypta, který nese podtitul Království české, je však knihou pro dospělé. Preußler v ní nechává prchat Svatou rodinu před králem Herodem přes severní část rakousko-uherské monarchie – tedy Preußlerovým rodným krajem, do něhož se po propuštění z ruského zajetí v roce 1949 již nemohl vrátit. Příběhy, které znal především od své české babičky Dory a svého německého otce, jenž jako vlastivědný badatel sbíral staré pověsti a legendy daného regionu, uchoval a zpracoval ve svých knihách.
„Mnoho Preußlerových motivů pochází jednoznačně z Čech,“ říká literární vědkyně Kateřina Kovačková, která se zabývá česko-německou literaturou a svou diplomovou práci napsala právě o Preußlerově Útěku do Egypta. Nápadem projet trasu daného románu na kole byla tak nadšená, že se i ona připojila k cyklistickému putování Po stopách. Preußlerova literatura je pro Kovačkovou „německy psaná literatura z Čech“. „S takzvanou vlasteneckou literaturou by to zaměňováno být nemělo,“ vysvětluje vedoucí občanského sdružení Antikomplex a organizátor Po stopách Ondřej Matějka: „U Preußlera se nejedná o vlast v politicky zmanipulovaném, ale prožitém smyslu. Dodnes se tento pojem zneužívá,“ domnívá se historik Matějka, „avšak ne u Preußlera“.
Opačným směrem
To však neznamená, že domov a vyhoštění v Preußlerově románu nehraje žádnou roli. Naopak: souvislost mezi útěkem Svaté Rodiny a odsunem sudetských Němců je zřejmá. Marie a Josef se občas v románu pohybují přesně těmi cestami, kterými musejí později opačným směrem opustit zemi Němci. Navíc Preußler v závěru jedné kapitoly například píše, jak mladá žena vyhání dva staré lidi z jejich vlastního domu:„Ale i tak stojí za to doufat, že jí Pán Bůh se svou nesmírnou laskavostí odpustil – jakož odpustí každému, kdo kdy připravil člověka o jeho dům a domov, ať už je to sklářská vesnice, někde jinde v království Českém, či kdekoli jinde.“
„Ale možná ještě na to doba není zralá, tudíž nebude unavený, svatý vévoda český, a tak se modlí za oba dva, jak za Weishäuptly, tak i za Bělohlávky, aby jednoho dne nepřivedli do neštěstí sebe navzájem i se svým národy. A pokud by přeci jen tak učinili, ať Pánbůh dobrotivý ve svém rozhodnutí zohlední, že alespoň poté, až se jim přihodí všechno zlo, k sobě navzájem najdou cestu a jednou provždy uzavřou mír na tomto světě .“