Krakonoš
Od ducha hor ke Gandalfovi
Krakonoš (česky také Rýbrcoul) je duch hor, který lidem pomáhá, nebo jim nahání strach – každé vyprávění je jiné. Jeho příběh psali společně Poláci, Češi a Němci. A později se jeden britský spisovatel zasloužil o Krakonošovu nesmrtelnost tím, že mu postavil literární pomník.
Od: Łukasz Kozak
Podle některých lidí žil Krakonoš (označovaný také jako Rýbrcoul) v Krkonoších už odpradávna. Jiní si naopak myslí, že tam přišel společně s osídlenci až ve středověku. Bohatství těchto hor lákalo v té době lidi ze všech světových stran – horníky, dřevorubce a pastevce ze Slezska, Čech, Německa, Polska, ba dokonce i z Francie a Nizozemska. Horníci doufali, že naleznou kovové rudy, a byli přesvědčeni o existenci nadpřirozených permoníků (polsky „skarbnik“) – strážců dolů a pokladů, kteří tu a tam obdarovávali horníky bohatstvím.
Dřevorubci a pastevci naopak věřili ve vládce přírody, strážce lesů a horských pastvin, nebo v divého muže, známého ze středověkých legend. Možná, že tak vznikla i postava ducha hor – prastaré bytosti, která střežila podzemní království a horské průsmyky. Duch hor měl mnoho jmen a bral na sebe jakoukoli podobu. Většinou se zjevoval jako starý muž, mnich nebo obr – uměl se ale proměnit i v krásného rytíře.
s kopyty a rohy
První zobrazení Krakonoše se však kupodivu výrazně odchyluje od pohádkových ilustrací z 19. a 20. století. V 16. století ho kartograf Martin Helwig ukázal na své mapě Slezska. Na pozadí Krkonoš, na úpatí Sněžky je vidět obrys podivné postavy, která se velice podobá tehdejším představám čerta. Má rohy a kopyta, ptačí hlavu a vlající ocas. Postava se opírá o hůl nebo kopí a připomíná tím tak trochu erbovní zvíře. Pod ním je umístěn zcela zřetelný nápis „Rübenczal“ (tedy pozdější německé Rübezahl a počeštěné Rýbrcoul). Toto první známé zobrazení je zároveň jediné, které tak silně zdůrazňuje démoničnost postavy.
Svou roli však sehrál i folklór horníků a jejich víra v nadpřirozené bytosti – obojí si osídlenci z Německa a Čech přinesli do Slezska s sebou. Jan Długosz, nejvýznamnější polský kronikář, zaznamenal, že v roce 1367 ve městě Bytomi, ke kterému patřil také důl na těžbu olověné a stříbrné rudy, několik obyvatel zavraždilo dva duchovní. Pozdější ústní lidová slovesnost k tomu připojila, že oba byli spolčení s ďáblem, který ovládal nerostné bohatství a zajišťoval městu blahobyt.
strážce pokladu a vládce dolu
Od 16. století zmiňovali učenci z Čech a Polska Krakonoše (polsky Liczyrzepa) – nebo lépe řečeno ducha, který střežil slezské sloje. V roce 1622 vyšla báseň Officina ferraria slezského spisovatele Walenty Roździeńského /Walenty Roździeński/. Báseň líčí důlní těžbu, bohatství Slezska a také nadpřirozené bytosti, se kterými horníci přicházejí do styku. Vedle mnoha menších démonů zmiňuje báseň bytost, která přebývá blízko Sněžky, ukazuje se „ve strašlivé podobě“ a provádí lidem různé kousky – nikdy jim však neškodí. Toto krátké líčení se přesně shoduje s legendami o Krakonošovi.Až do dnešních dnů si Slezané vyprávějí o permoníkovi (polsky „skarbnik“) – strážci pokladu a vládci dolu, který se staví na stranu horníků, pokud mu projevují respekt, jinak se jim však mstí tím, že jim způsobí zřícení nebo zaplavení štoly. Líčení o permoníkovi se podobá líčení o Krakonošovi – mimo jiné také v tom, že horníci se neodvažovali vyslovit jeho jméno.
pohádka známá po celém světě
Německý osvícenský spisovatel Johann Karl August Musäus byl jedním z prvních, který sesbíral tradované pověsti o Krakonošovi. Druhý svazek jeho díla Volksmärchen der Deutschen (Lidové pohádky Němců), který nese název Legenden von Rübezahl (Legendy o Rýbrcoulovi) a vyšel v roce 1783, obsahuje příběh o horském resp. důlním duchovi, který unesl slezskou princeznu: Když chtěla královská dcera uprchnout z duchova podzemního království, poprosila ducha, aby spočítal řepy na svém poli (německy „Rüben zählen“). Tím se jí podařilo odvést jeho pozornost a vrátit se do světa lidí. Od té doby byl napálený duch posměšně označován „Rübezahl“, tedy „ten, který počítá řepy“. Musäova pohádka, která převzala a pozměnila motivy z lidových vyprávění o Rýbrcoulovi, se postupně rozšířila po celém světě.V pozdějších legendách a pohádkách se praví, že duch hor nesnáší jméno „Rübezahl“ a že hodlá zabít každého, kdo toto jméno vysloví. V tomto ohledu na tom byli Češi lépe než Němci a Poláci. Češi říkají tomuto duchovi s úctou Krakonoš a pojmenovali podle něj i pohoří Krkonoše (německy Riesengebirge). V českých legendách je ostatně Krakonoš většinou líčen jako dobrý vládce hor, který lidem pomáhá a přináší jim bohatství.
„The origin of Gandalf“
Od 19. století, kdy přišly do módy léčebné pobyty v lázních, byly po Krakonošovi pojmenovávány lázeňské penziony. Obrázek Krakonoše zdobil většinou velmi kýčovité pohlednice a lázeňské suvenýry. Tímto způsobem však ovlivnil současnou kulturu ještě mnohem výrazněji, než by se byl leckdo nadál. Jeden takový suvenýr si totiž kdysi zakoupil anglický spisovatel J. R. R. Tolkien – byla to pohlednice s Krakonošem, na které byl obraz Josefa Madlenera Der Berggeist (Duch hor). Na něm byl vládce Krkonoš zobrazen jako stařec s pláštěm a velkým kloboukem.Spisovatel připojil na pohlednici poznámku: „The origin of Gandalf“ (česky: „původ Gandalfa“). A tak Krakonoš (resp. Rübezahl resp. Liczyrzepa), horský duch Slezanů, Němců, Čechů a Poláků, žije dnes dál jako čaroděj v knihách a filmech z řady Pán prstenů (The Lord of the Rings). Krakonoš jako postava mocného vládce s nadpřirozenými schopnosti posloužil jako vzor pro jednoho z nejpůsobivějších protagonistů literatury žánru fantasy.
-
Krakonošovo království
Panorama Krkonoš z roku 1935. Podle pověstí měl pán hor své podzemní sídlo někde poblíž Sněžky. Sloužili mu různí duchové, bájné bytosti a démoni, kteří dolovali rudu a drahé kameny a hromadili je v pokladnicích. Z času na čas Krakonoš opouštěl svou říši a vydával se mezi lidi. Lidem pomáhal nebo jim prováděl různé kousky, ale také je tvrdě trestal, když se něčím provinili. -
Vedle Sněžky
Fragment mapy Martina Helwiga (1516-1574) Erste Land-Charte vom Hertzogthum Schlesien (První mapa Slezského vévodství), vydané ve Vratislavi (Wrocław) v roce 1738. Nalevo od tlap českého erbovního lva je vidět hora Sněžka (polsky: Śnieżka, německy: Schneekoppe, tehdy: Risenberg). -
Krakonoš ďábelské postavy
První zobrazení Krakonoše na Helwigově mapě. Na úpatí Sněžky je vidět postavu s kopyty, ptačí hlavou a jeleními parohy a pod ní nápis „Rübenczal“. -
Rytíř v souboji s divým mužem
Tato ilustrace od Hanse Burgkmaira vznikla kolem roku 1500 a zobrazuje středověkou pověst o obru Sigenotovi. Divý muž, fantaskní postava ze středověkých legend, zobrazovaná jako vousatý obr, porostlý srstí, bývá někdy zmiňován jako předobraz Krakonoše. Kromě podobných zobrazení se v pověstech o divém muži vyskytuje motiv unesené královské dcery, který je známý také z příběhu o vzniku jména Rübezahl (česky Rýbrcoul). -
Vládce přírody
Skandinávská božstva na ilustraci Donna P. Cranea. Někdy bývají spatřovány paralely mezi Krakonošem a starogermánskými bohy. Podobně jako oni zasahoval pán hor do záležitostí lidí, měl moc nad přírodou a mnoha bájnými bytostmi. Krakonoš bývá nejčastěji srovnáván s Odinem nebo Thorem – s Thorem ho pojí vláda nad hromy a blesky. -
Bytost z podzemní říše
Krakonoš vládl údajně podzemní říši, ve které mu sloužily zástupy duchů a skřetů, kteří plnili jeho pokladnici cennými rudami a drahými kameny. Slezský, polský, český a německý folklór zná mnoho nadpřirozených bytostí z hornického světa, které dělníkům v dolech pomáhaly, ale uměly jim také škodit. V Krkonoších sloužily všechny tyto bytosti horskému resp. důlnímu duchovi (německy „Berggeist“). (Ilustrace z francouzské sbírky Contes populaires de l'Allemagne z roku 1846.) -
Krakonoš jako mnich
Od 18. století byl Krakonoš v legendách znázorňován většinou jako vousatý, často zrzavý obr, stařec nebo mnich. Předpokládá se, že výskyt horského resp. důlního ducha v podobě mnicha je ohlasem z doby středověkého osidlování Slezska, protože doly tehdy často patřily mnišským řádům (detail pohlednice z doby kolem roku 1900). -
Horský duch mívá různá jména
Horský duch mívá různá jména. Nejběžnější je jméno, které používalo slezské obyvatelstvo, hovořící německy a polsky; etymologie jména však zůstává dodnes neobjasněná. Spisovatel Johann Karl August Musäus si na konci 18. století vymyslel příběh o princezně a začarovaných řepách, který se stal součástí nejoblíbenějších sbírek lidových pohádek (titulní strana Musäovy sbírky Die deutschen Volksmährchen). -
Pohádka o kouzelné řepě
V Musäově pohádce spatřil horský duch krásnou slezskou princeznu a na první pohled se do ní zamiloval. Vzal na sebe podobu mladého rytíře a unesl ji do své říše. Aby jí zpříjemnil čas a zmírnil její osamělost, daroval jí kouzelné řepy, které se uměly proměnit ve všechno, po čem její srdce zatoužilo. (Ilustrace z knihy Silesian folk taless od Jamese Lee a Jamese T. Careyho z roku 1915.) -
Hanlivá přezdívka "Rübezahl"
Princezna proměnila řepy ve své dvorní dámy. Její družky však – podobně jako zelenina – začaly rychle uvadat a zemřely. Nešťastná princezna se proto rozhodla uprchnout. Aby odvrátila duchovu pozornost, vyzvala ho, aby přesně spočítal řepy rostoucí na jeho zahradě. Její plán vyšel – princezna mohla nepozorovaně uniknout a horský duch si za to vysloužil hanlivou přezdívku Rübezahl („ten, který počítá řepy“). (Ilustrace Alberta Robida pro francouzský překlad Musäových pohádek: Contes populaires de Musaeus, 1900.) -
Někdy je přísný a výhrůžný, jindy neškodný a vtipný
Pohádky o Krakonošovi líčí vždy jeho různá setkání s lidmi. Pán hor ovlivňuje jejich osud. Jednou je zobrazován jako přísný a hrozivý vládce Krkonoš, jindy naopak jako milovník nevinných žertů a šibalských kousků. (Ilustrace Rolfa Winklera ke sbírce vyprávění o Krakonošovi.) -
Jízda do pekla na létajícím kozlovi
V pohádkách je Krakonoš většinou pomocníkem potřebných, který obdarovává chudé rolníky zlatem – ale také uděluje přísné lekce nepoctivým řemeslníkům. Známý je například příběh o krejčím, který měl pro Krakonoše ušít plášť a při braní míry ho podvedl. Duch hor ho za to potrestal tím, že ho poslal do pekla na létajícím kozlovi. (Ilustrace z knihy Silesian folk tales od Jamese Lee a Jamese T. Careyho z roku 1915.) -
Hrdina prostých lidí
Krakonoš nakonec nabývá charakteru nadpřirozeného lidového hrdiny. Staví se proti vykořisťování slezských rolníků, tkalců a horníků a tvrdě trestá majitele půdy, kteří své poddané nemilosrdně využívají. Tento motiv je obzvlášť populární v českých pověstech o Krakonošovi (ilustrace Franze Müllera-Münstera). -
Jako suvenýr a pohlednice
Spolu s rozvojem cestování a slezských léčebných lázní se postava Krakonoše začala komercionalizovat. Krakonoš se stal jakýmsi maskotem Krkonoš. Obrázky Krakonoše zdobily od té doby mnoho pohlednic a suvenýrů. Zároveň vznikaly další pohádky, které byly zasazeny do reálií na přelomu 19. a 20. století. V nich pán hor pomáhá turistům nebo těžce nemocným lázeňským hostům (pohlednice z doby kolem roku 1900). -
Z Krakonoše se stává Gandalf
Zobrazení Krakonoše jako vousatého starce v plášti, často kouřícího dýmku, někdy i s velkým kloboukem na hlavě, se rozšířilo tak daleko, že se ve formě pohlednice dostalo i k J. R. R. Tolkienovi. Tento anglický spisovatel sám přiznal, že právě Krakonoš ho inspiroval ke koncipování postavy čaroděje Gandalfa Šedopláště z románů Hobit a Pán prstenů (ilustrace Franze Müllera-Münstera).
