Romština
Stopy jazyka

Romština je jazykem Romů. Většina její slovní zásoby pochází z Indie. Avšak během cesty Romů do Evropy přišla romština do kontaktu s řadou evropských jazyků, které ovlivnila a které ovlivnily ji. Tak tomu bylo například na území Bulharska, Řecka a Švédska.
 

Od: Prof. Dr. Hristo Kyuchukov

Romština je novoindický jazyk, který vznikl mimo území Indie a dále se rozvíjel ve vazbě na evropské jazyky. O jak rozmanitý jazyk jde, můžeme ilustrovat na příkladu romské písně z 19. století, která je dílem srbských Romů a dodnes se těší velké oblibě v řadě romských společenství na Balkáně. Zpívá se zde často na svatbách i při jiných rodinných oslavách. Píseň, která se hodí i jako ukolébavka, vypráví smutný příběh romského dítěte spícího v houpačce pod švestkou. Jeho matka zemřela a děťátko pláče a volá ji. O opuštěné stvoření nejeví nikdo zájem. Pak přijde ovečka a dá mu mléko, zafouká vítr a dítě pohoupe a déšť mu nakonec připraví koupel. Na závěr vzdává otec dík bohu za jeho pomoc.

Píseň: © Hristo Kyuchukov

Píseň se v různých zemích zpívá rozdílně. Velmi populární je zejména na Balkáně. Bulharští Romové hlásící se ke křesťanství zpívají tuto píseň spíše jako bulharskou lidovku, zatímco interpretace stejného kusu Romy muslimského vyznání v Turecku obsahuje orientální motivy. Text je přitom takřka totožný, jen melodie se trochu liší. Podobné je to s romskými ukolébavkami v Maďarsku, kde různé skupiny Romů zpívají stejnou píseň často odlišně.
 
Romština má řadu rozmanitých dialektů, které mají zcela svébytnou gramatickou strukturu. Jazyk nevznikl přímo v Indii, ale vyvinul se během putování velké části Romů z indického subkontinentu do Evropy. Historici se shodují, že největší vlna imigrantů z Indie (dnešních Romů) opustila zemi koncem 9. a začátkem 10. století po Kristu. V 11. století pak dorazili do Byzantské říše a ve 12. a 13. století doputovali nakonec do střední a západní Evropy. Na cestu si tito lidé přibalili svá vlastní typická povolání hudebníků, klempířů, cirkusových artistů a tanečníků, jimž se věnují dodnes.   Šedesát až osmdesát procent slovní zásoby romštiny pochází z různých severoindických jazyků. Avšak během dlouhého období migrace z Indie přes západní Asii do Evropy Romové často přicházeli do kontaktu s jinými jazyky, což se zřetelně odrazilo ve vývoji romštiny. Výpůjčky z těchto jazyků byly převážně lexikální povahy, lze však objevit i gramatické struktury, které se v řeči projevily. Tak například určitý člen mužského a ženského rodu v romštině (o/i) má stejně jako pádové koncovky (-es) a (-os) původ v řečtině. Z bulharštiny a turečtiny – podle toho, s kterým z jazyků přicházeli mluvčí do styku – byly kromě toho převzaty tvary gramatické kategorie evidenciálnost. Mimoto se v romštině dochovala ještě řada rumunských slov. Romské výrazy zase přešly do jazyků jiných národů. Z romštiny tak například pochází švédský výraz pro „děvče“ (čhaj) stejně jako hovorové označení „přítele/přítelkyně“ v bulharštině, které v romštině zní gadži.
 
Romština patří k indoarijské větvi indoevropských jazyků a vykazuje vlivy arménštiny, řečtiny, kurdštiny a rumunštiny. Historicky je tento jazyk rovněž spjat s hindštinou. Romské dialekty v Evropě, Severní a Jižní Americe a Austrálii se dělí do dvou hlavních kategorií: na ty, které přišly do kontaktu s rumunštinou a ostatní, kde tomu tak nebylo. Ve většině balkánských zemí najdeme město či vesnici, kde se vyskytují dialekty či subdialekty, v nichž je vliv rumunštiny patrný, ale rovněž ty, kde to neplatí. Ve střední a západní Evropě řada romských dialektů žádný vliv rumunštiny nevykazuje. Dialekty, u nichž je kontakt s rumunštinou zřejmý, se označují jako „olašské“, ostatní jako „neolašské“. Na celém území Balkánu nacházíme v každé zemi zástupce obou jazykových skupin. Žijí v Bulharsku, Makedonii, Řecku, Turecku, Srbsku, Chorvatsku, Kosovu a Rumunsku.  
 
Co se náboženství týče, vyznávají Romové jak muslimskou (Xoraxane), tak křesťanskou (Dasikane) víru. V nedávné době konvertovalo mnoho Romů rovněž k jiným náboženstvím Letničního hnutí. Obecně vzato nemá náboženství vliv na jazyk nebo gramatická specifika jednotlivých dialektů. Ze starých slov tak například s pomocí přípon a předpon vznikají nové lexémy, které v romštině dosud neexistovaly.
Moderní romština si dodnes uchovává všechny gramatické kategorie. Rodiče jazyk předávají svým dětem, prarodiče vnukům.  Romština přitom zůstává především jazykem ústní komunikace a většina jejích dialektů nebyla dosud písemně zachycena, resp. zdokumentována. Romština zůstává živým jazykem, který Romové denně využívají v běžném životě. Stále existují Romové uchovávající své staré písně a pohádky či dokonce píšící v romštině verše.

Jako jediný indický jazyk, jimž se mluví mimo území Indie, je romština součástí evropské kultury. Romové jsou součástí Evropy. Jsou zde již mnoho tisíc let a také zde zůstanou.