Mariana Leky

Mariana Leky, autorka povídek a románů, je považována za představitelku bizarnosti v současné německé literatuře. Prozatím největším úspěchem této spisovatelky je její román Was man von hier aus sehen kann (Co je odsud vidět), který vyšel v roce 2017.

Od: Laura Manera

Jako okapi, jeden z nejpozději objevených afrických savců, jsou charaktery v knize Was man von hier aus sehen kann (v českém překladu Marty Eich jej vydalo nakladatelství Prostor v roce 2021 pod názvem Co je odsud vidět) od Mariany Leky, autorky povídek a románů, která je považována za představitelku bizarnosti v současné německé literatuře. V jejích příbězích určitě nejde o sociální realismus, ale spíše o nevšední postavy, které jsou výstřední a svým způsobem podivné. Svými rozmary a svou neobvyklostí se řadí k postavám nepravděpodobným a pohádkovým.

Okapi bylo objeveno v Kongu, je nejbližším žijícím příbuzným žiraf. | © Dennis Jacobsen / Colourbox

Není divu – Mariana Leky je koneckonců dcera psychoterapeutky a psychoanalytika, pracujícího ve věznici! Ale žerty stranou – každý má své rozmary, a přestože to lze vnímat jako zábavné divadlo, lidé v reálném životě jsou také takoví, tvrdí Leky. Až na to, že autorce se daří zobrazovat rozmary tak, že si je v podstatě zamilujeme.

Román Was man von hier aus hier sehen kann je prozatím autorčiným největším úspěchem – po dobu šesti týdnů se držel na žebříčku bestsellerů, vydávaném německým týdeníkem Der Spiegel, byl přeložen do více než čtrnácti jazyků a byl zvolen „oblíbenou knihou nezávislých německých knihkupců v roce 2017“.

Proč právě okapi? Protože to zvíře nemá s Westerwaldem v podstatě vůbec nic společného. A protože vypadá jako poskládané z různých částí a tak nějak snově, ale nakonec z toho všeho vychází docela hezký celek.

Mariana Leky

Příběh nás přenese do malé komunity jedné vesnice ve Westerwaldu, kde se dějí podivné věci a kde je vše podivuhodným způsobem propojeno. Zde žije babička vypravěčky Luisy. Jmenuje se Selma a umí předvídat smrt. Když se jí zdá o okapi, tak druhý den někdo ve vesnici zemře. Toto nebezpečí tísnivě doléhá na všechny obyvatele vesnice. Ti jsou zvyklí vždy hned jednat a používají různá rčení, aby vyjádřili to, co celý svůj život tajili. Například optik, který je do Selmy už dlouho zamilovaný, se jí pokusí vyznat lásku. Jde o lásku, ale nejen o ni, protože „o lásce nelze vyprávět bez smrti“, jak konstatuje autorka. Ale i o smrti se v tomto románu vypráví s láskou a smrt zde ztrácí svou děsivost.

Název knihy vyjadřuje určitou nejistotu. Nejistotu pociťují i obyvatelé Westerwaldu. Z vlastního pohledu nikdy není viditelné všechno a nelze odhalit plný význam všeho. Přesto se prokáže, že jsou to dobrosrdeční lidé... Je to svět, který není úzkoprsý a ve kterém si lidé navzdory své svéráznosti a výstřednosti vzájemně pomáhají!

Celkově je to působivé čtení. Každý prvek má vyprávěcí funkci, i když zpočátku čtenáři vůbec není jasné, k čemu budou určité prvky sloužit. V románu se střídají vtipné a emocionální momenty, které v kolotoči vjemů a emocí hřejí u srdce a umožňují čtenáři, aby se cítil jako součást tohoto něžného a éterického prostředí. Je to román snový a pohádkový, ale nikoli nepravděpodobný. Nejtěžší je rozloučit se s obyvateli této vesnice poté, co jste pronikli do jejich života a zamilovali si je!