Shared Cities
Od Berlína po Bělehrad

Na konferenci reSITE v Praze
© Jakub Červenka

Lidská populace neustále velkou rychlostí roste, což s sebou přináší mnoho výzev. Jak se můžeme včas připravit a přizpůsobit? Je možné zvýšit kvalitu života sdílením prostoru, v němž žijeme? Těmito otázkami se v Praze zabýval dvoudenní festival Shared Cities: The Finale - závěrečná část mezinárodního projektu Shared Cities: Creative Momentum.

Shared Cities: Creative Momentum je čtyřletý kulturní projekt jedenácti partnerů z celkem sedmi měst střední a jihovýchodní Evropy ‒ Berlína, Prahy, Bratislavy, Katovic, Varšavy, Budapešti a Bělehradu. Představuje tvůrčí diskurz na pomezí architektury, umění, územního plánování a sdílené ekonomiky s cílem přispět k proměně městského prostoru. Projekt, který je spolufinancován programem Evropské Unie Kreativní Evropa a koordinován pražským Goethe-Institutem, se zaměřuje na zlepšování životních podmínek v evropských městech propojováním různých aspektů kultury sdílení a plánování podoby města. 

Návštěvníci výstavy „Iconic Ruins“ v Praze
Návštěvníci výstavy „Iconic Ruins“ v Praze | © Anna Pleslová

Jak zlepšit život ve městech

Pro představu, o co jde, uvádíme několik příkladů: Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave vyvinula nové způsoby revitalizace budov z doby socialismu. Druhá partnerská organizace v Bratislavě, občanské sdružení Aliancia Stará Tržnica, navrhla novou podobu největšího tamního náměstí. Týmy z Budapešti, Maďarské centrum současného umění (KÉK) a nezisková organizace Mindspace, vytvořily koncepty, díky nimž mohou nevládní organizace sdílet své návrhy s politiky.

„Urban Hub" v rámci BINA, Bělehrad
„Urban Hub" v rámci BINA, Bělehrad | © Cuvari Parka

Sdílené zkušenosti

Srbský partner Bělehradský mezinárodní týden architektury (BINA) vyvinul projekt spolupráce, který zapojuje místní obyvatele do zlepšování společného veřejného prostoru. Jde o „městské uzly“, které jsou navrženy jako místa setkávání, sdílení a utváření komunity na základě společných zájmů.

Tatjana Vukosavljević, koordinátorka projektu ze Srbska, přiblížila strategii konceptu: „Hlavním cílem bylo vyvinout infrastrukturu, která by umožňovala kontinuální spolupráci obyvatel. Zjistili jsme, že všichni občané, nehledě na to, kde pracují a ke které skupině patří, se s nadšením účastní plánování společného sdíleného prostoru.“

Shared Cities: The Finale v Praze
Shared Cities: The Finale v Praze | © Jakub Červenka

Shared Cities: The Finale v Praze

Festival Shared Cities: The Finale jako závěr Shared Cities: Creative Momentum  proběhl na začátku října 2019 setkáním zástupců všech partnerských organizací. Finále projektu zahrnovalo vydání publikace, premiéru představení, prezentaci lokálních projektů, odborné přednášky a panelové diskuze. Motto festivalu The Finale obsáhlo myšlenku projektu: sdílení znalostí, zkušeností a informací se zájemci z řad veřejnosti.

Panelová diskuze s odborníky
Panelová diskuze s odborníky | © Petra Hajská

Virtual Ritual

Během The Finale proběhla premiéra představení „Virtuální rituál“, které ukazuje, kolik možností má hráč ve virtuálním světě a naopak omezený výběr ve skutečném, fyzickém městském prostoru. Virtual Ritual bere diváky na cestu paralelními světy online videoher, kde se budují virtuální města ‒ dočasná hřiště, kde si hráči užívají a žijí bez nutnosti čelit výzvám reálného života.

Skupinová diskuze „world café" v Praze
Skupinová diskuze „world café" v Praze | © Jakub Červenka

Atlas postsocialistických měst

Byla vydána také publikace „Shared Cities Atlas - Post-Socialist Cities and Active Citizenship in Central Europe“. Jede o případové studie mapující lokální iniciativy, které usilují o sdílení znalostí a zkušeností komunity, a přinášejí vhled do nových kreativních forem propojování oblastí architektury, vědy, kultury a kolektivní zkušenosti a historie. Editorka publikace Helena Doudová vysvětluje: „Záměr byl najít odpověď na otázku ,Čím je dnes střední Evropa?‘ Při hledání odpovědi jsme odhlédli od zeměpisné polohy a starého předpokladu nezbytného dělení na Východ a Západ, abychom mohli nahlédnout do kolektivního dědictví, které není čistě historické.“
 

Zkrácený článek od Moniky Husar, publikovaný 24.10.2019 v týdeníku Novi Magazin.