100 let Bauhausu
Hans Richter: Bojovník Bauhausu

Rodák z Království u Šluknova se v Sasku řadí mezi hvězdy meziválečné avantgardy a jeho stavby jsou památkově chráněné. V Čechách bohužel zůstávají jeho výjimečná díla bez odpovídajícího zájmu veřejnosti i památkové péče; některá dokonce nebyla dosud ani rozpoznána.
 

Od: Martin Krsek

Vzhůru k výškám

Hans Richter (1882-1971) byl jedním z prvních, kdo v českém pohraničí šířili myšlenkové proudy Nové věcnosti a touhu postavit tu nejčistší stavby v „Bauhaus stylu“. První zkušenosti získával tento architekt v Rumburku, brzy se však přesunul do Berlína a nakonec zakotvil v Drážďanech, kde v dobách první světové války pracoval v Oddělení výškových staveb (Hochbaubüro) saského ministerstva financí. Roku 1919, kdy Walter Gropius zahájil výuku ve Výmaru, si otevřel vlastní architektonickou kancelář.
 
Převážná část Richterovy tvorby se vztahuje k Sasku. Nejznámější je jeho návrh drážďanského sídliště Trachau o 800 bytových jednotkách, které bylo postaveno v letech 1929-38. V roce 1930 zaujal odbornou veřejnost odvážnou vizí Mnichovského pavilonu, který chtěl vystavět zcela v duchu Bauhausu prakticky jen ze skla a betonu. V roce 1932 zvítězil v mezinárodní soutěži pro zastavění čtvrti Normalm ve Stockholmu. Již o rok později však jeho hvězda pohasla - dostal se do konfliktu s nacistickou mocí a byl odříznut od veřejných zakázek.
 
V rodných Čechách získal několik odvážných a movitých klientů, kteří mu umožnili proniknout do jinak převážně konzervativního architektonického prostoru moderními a silně provokativními stavbami. Oproti sociální výstavbě, typické pro avantgardu, reprezentují jeho tvorbu paradoxně zejména přepychové vily. Ta nejstarší, projektovaná už v roce 1923, ční v centru Ústí nad Labem. Vyniká rohovými a pásovými okny nebo „orientální“ střechou ve stylu Franka Lloyda Wrighta. Podobné prvky najdeme i na Richterově vile pro varnsdorfského továrníka Arno Plauerta.
 

Bitva za plochost střech

Ve Varnsdorfu svedlo dílo Hanse Richtera roku 1927 symbolickou bitvu o prosazení principů Bauhausu. Když městská rada odmítla vydat Martinu Eltisovi stavební povolení na vilu dle Richterova návrhu, začala mela. Eltis byl totiž právník a rozhodně si nechtěl nechat líbit rozhodnutí rady, která kritizovala moderní architektonický sloh a jeho disharmonii k přiléhajícím budovám. Výtky směřovaly zejména vůči ploché střeše, která se do té doby na obytném objektu ve Varnsdorfu ani jeho širokého okolí neobjevila.
 
Eltis se odvolal k Zemské politické správě do Prahy, která zrušila rozhodnutí Varnsdorfských jako odporující zákonu a Richterův návrh posoudila coby „řešení podle novodobé architektury, která se snaží přizpůsobit půdorysné řešení požadavkům moderního a zdravého, účelného bydlení. Hledí dopracovati se krásna náležitým seskupením, rozdělením mas a vhodným materiálem tak, aby stavba působila klidně nejsouc rušena žádnými neodůvodněnými okrasami.“ Jako by citovala ze slov duchovního otce Bauhausu Waltera Gropia, která osobně přednesl o tři roky dříve v Ústí nad Labem na setkání spolku Německých stavitelů v Československé republice. 
 

Velice funkční „opičárna“

Právní vítězství dodalo Hansi Richterovi odvahy k tomu, aby své architektonické hranice posunul ještě dál. Vznikl rozsáhlý dům pro továrníka Josefa Franze Palmeho v Krásné Lípě. Co na tom, že Palmeho vile místní ve své době posměšně přezdívali „opičí pavilon“. Richter našel v Palmem ideálního partnera, který mu dal obrovský tvůrčí prostor a finanční možnosti. Vedle vily tak mohla vzniknout i nadčasová tovární hala – ta dodnes stojí v prakticky nezměněné podobě a je jednou z nejčistějších ukázek stylu Bauhaus na českém území.