Algoritmy
My je vytváříme a onY nás formují

Technický pokrok slibuje hodně, ale často přináší něco úplně jiného. Tak to bylo na začátku 20. století s pračkou a tak by to dnes mohlo být s umělou inteligencí.

Od: Lorena Jaume-Palasí

Pračka jako nová technologie měla na začátku 20. století ušetřit ženám spoustu práce a integrovat je na pracovním trhu. Byla prohlášena za technologii, která přinesla osvobození, za projev lidské vůle vzít budoucnost do svých rukou a utvářet ji. Pračka vznikla v důsledku hlubších socioekonomických změn: Jednou z prvních takových změn bylo v 19. století zahájení výroby bavlněných textilií, které způsobilo v mnoha ohledech revoluci na trhu práce – i pro ženy. 

Nové materiály – nové výzvy

Dříve nejčastěji používané textilie – například vlna nebo len – se čistily obvykle tak, že se z nich vyklepal prach. Se zavedením bavlněných textilií v oděvním průmyslu však vznikly nové požadavky na čištění a spolu s tím i nové výzvy. Většina domácností dříve neměla tekoucí vodu. Praní oblečení nebyla jen ryze ženská práce. Ženy potřebovaly při této práci pomoc – zpravidla mužských pomocníků v domácnosti nebo mužských členů rodiny. Ti museli do domu nanosit vodu do velkých nádob na praní a naštípat dřevo na ohřev vody. Na praní a čištění prádla byly v jedné domácnosti vynaloženy v průměru jeden až dva celé pracovní dny.
 
Nový socioekonomický vývoj podpořil integraci žen do světa práce mimo vlastní domácnost – zároveň však i nadále pokračovala sociální asymetrie a diskriminace. Zavedení pračky mělo ženám ušetřit čas strávený praním a poskytnout jim více času na to, aby se mohly věnovat jiným činnostem. Pračka měla podle slibů výrobce také snížit zdravotní rizika, která byla pro ženy spojená s používáním hrubých mýdel a dalších prostředků na praní.

Předpovědi do budoucna

Podobně se dnes argumentuje v pozitivních scénářích o budoucnosti práce s umělou inteligencí – algoritmy mají šetřit čas. Člověk bude mít díky automatizovaným programům a strojům více času na přemýšlení a řešení vyšších úkolů. Dnes už existuje bezpočet studií o budoucnosti práce, společnosti a demokracie v éře technologií, jako je umělá inteligence. Prognózy jsou zaměřeny především na výpočet pracovní doby, kterou lze uspořit s pomocí algoritmických systémů – což v závislosti na profilu příslušné profese znamená úsporu pracovních míst.
 
Hypotézy jsou také zaměřeny na neomezený dosah informací, které lze digitálně produkovat a šířit – na zvýšenou rychlost jejich šíření a na potenciální společenský dopad. Spekuluje se o tom, jak by měly vypadat profesní profily lidí, kteří mají pracovat s programy nebo stroji. Uvažuje se o šancích a výzvách, které algoritmické systémy se svou matematizací a automatizací světa umožňují. Na (časovou) efektivitu a na překračování geografických, jazykových nebo fyzických hranic se zaměřují jak pobídky pro rozvoj nových služeb, tak i kritika. Narativy o algoritmických systémech oscilují mezi dystopií a utopií. Zaměření na toto překračování hranic je z velké části příčinou falešných očekávání.
 
Pračka lidem skutečně ušetřila čas. Zavedením pračky, využívající kombinaci elektřiny a tekoucí vody, se podařilo nahradit v procesu praní přesně ty činnosti, které v domácnosti vykonávali zpravidla muži. Tím se praní prádla stalo výhradně ženskou činností. Komercializační strategie pračky vrátila praní prádla zpět k souboru převážně ženských domácích prací.

Pračka stanovila hygienické standardy – a přinesla nové výzvy

Pračka ukazuje, jak lze pohlížet na otázku času stráveného v domácnosti. Pračka nezpůsobila příliv žen do pracovního světa a není ani jisté, jak velkou úsporu času skutečně přinesla. Při zpětném pohledu byla pračka – její konstrukce a komercializační strategie – výrazem sociální koncepce, která ženy zařazovala do domácnosti, a ne do světa práce. Pračka vedla k vyšším standardům čistoty v domácnosti a přinesla s sebou také nové úkoly a standardy pro činnosti v domácnosti. Pračka svým designem a standardizovanými rozhodnutími posílila běžné společenské představy o roli ženy.

Algoritmy: Automatizace sociálních procesů

Podobně lze hodnotit také algoritmické systémy, které stojí za komplexnějšími softwarovými programy. Díky nim jsou sociální procesy částečně nebo plně automatizovány. Poskytovatelé předem rozhodnou, které formáty dat a možné varianty úkonů v určitém procesu existují, a software pak v závislosti na interakci s uživatelem provede jednu z možností. Sociální procesy jsou matematizovány a převáděny do programovacích kódů. Jsou tedy výrazem sociálních představ a obsahují politická rozhodnutí. Podobně jako v rozhodnutí o konstrukci pračky je i v algoritmu obsaženo mnoho skrytých domněnek o světě a o uživatelích, kteří takové služby využívají. Zároveň nám algoritmy často ukazují sociální mechanismy, o kterých jsme uvažovali jen v omezené míře. Tyto technologie jsou založeny na sociálních potřebách a slouží těmto potřebám: My je vytváříme a ony nás formují. Umělá inteligence je výrazem naší kultury a naší vůle utvářet budoucnost.
 
Pokud minulost ukazuje něco o dopadech zavádění nových technologií, pak to, že samotné technologie žádné socioekonomické změny jen tak nepřinášejí, ale že jsou také nebo dokonce v první řadě výrazem a prostředkem moci a mocenských příležitostí. Jejich vývoj není příliš nahodilý, ale je spíše výrazem inherentního politického charakteru designu a standardů rozvíjejících se technologií.
 
Pohled na společenské asymetrie a tradované obrazy, na kterých jsou založeny zákonné možnosti a omezení a socioekonomické potřeby, bude rozhodující pro pochopení toho, jak jsou algoritmické systémy ve společnosti koncipovány a ukotveny. Umělá inteligence je příležitostí k odlišnému zmapování a pochopení světa prostřednictvím matematiky, k automatizaci sociálních procesů a tím k jejich novému uspořádání. Samotná úspora času ani překračování hranic nemohou společnost budoucnosti změnit. Prostor pro změny bude záviset na právních, sociálních a ekonomických praktikách a vizích, které nás formují jako společnost.