Které cizí jazyky se v dané zemi učí, závisí na mnoha faktorech. Politické, hospodářské, kulturní a společenské podmínky v dané zemi, její mezinárodní vztahy a její zapojení do regionálních a globálních sítí ovlivňují směrodatným způsobem nabídku jazykové výuky, ale také pořadí, ve kterém se jednotlivé cizí jazyky učí. Jako první cizí jazyk v pořadí se většinou vyučuje jazyk, který je podle „principu užitečnosti“ nejrelevantnější – v současné době je to angličtina jako globální lingua franca.
Je-li však jako cíl – tak jako v Evropě pod pojmem evropské vícejazyčnosti – stanoveno zvládnutí nejméně dvou moderních cizích jazyků, je nutné k prvnímu cizímu jazyku přihlížet více než doposud také z hlediska jeho úlohy pro osvojování dalších cizích jazyků. To platí zejména pro setkání s prvním cizím jazykem v elementárním školství, v předškolních zařízeních nebo v primární škole, protože tento první cizí jazyk musí otevírat bránu k dalším cizím jazykům.
[1]
Rodiče požadují jako vstupní jazyk v převážné většině angličtinu, protože jsou přesvědčeni, že tento jazyk se lze snadno naučit a jako globální komunikační prostředek zajistí jejich dětem dobré předpoklady pro budoucí studium i profesní kariéru. Neberou přitom v úvahu, že skutečné potřeby mobility se většinou utvářejí regionálně a v příslušných regionech bývají často zapotřebí zcela jiné jazyky než angličtina, a nepřihlížejí ani k tomu, že angličtina jako první cizí jazyk v pořadí může mít nepříznivý vliv na motivaci k osvojování dalších cizích jazyků.
Je-li však naopak na začátku osvojování cizích jazyků zprostředkován v souladu s potřebami dítěte a s dlouhodobou perspektivou jiný cizí jazyk, může se vybudovat pozitivní postoj k tomuto cizímu jazyku a příslušné kultuře. S angličtinou lze pak při této konstelaci začít s časovým posunem až po třech nebo čtyřech letech, a to s poněkud větší intenzitou, takže dosažení vytčeného kompetenčního stupně v angličtině není nijak omezeno.
[2]
Z jazykově politického hlediska přispívá koncept regionální vícejazyčnosti
[3] významnou měrou k diferencovanému pohledu na volbu jazyků a jejich pořadí. V centru pozornosti jsou individuální komunikační a učební potřeby dítěte, i s ohledem na jeho pozdější osobní a profesní ambice. Z této perspektivy vyplývá nutnost větší rozmanitosti a flexibility v utváření nabídek rané výuky jazyků a ve výběru pořadí jazyků, aby se mohly rozvíjet regionálně relevantní profily vícejazyčnosti u dětí.
Doporučení:
- Nabídky jazykové výuky by měly být tak rozmanité, aby si děti mohly vybrat z většího počtu jazyků.
- Pořadí jazyků by se mělo stanovovat flexibilně v kontextu individuální a regionální vícejazyčnosti.
- Vstupní jazyk by měl být kontinuálně dále podporován.
- Prostřednictvím intenzivnější práce s veřejností by měli být zejména rodiče lépe informováni o účincích různých pořadí jazyků.
- Je-li angličtina prvním cizím jazykem, měla by převzít zvláštní odpovědnost za další osvojování cizích jazyků a připravit cestu pro osvojování dalších jazyků.