Při rané výuce cizího jazyka by se na dítě mělo působit v celé jeho komplexnosti a se zřetelem k jeho základním potřebám. Vedle fází intenzivního vypořádávání se s novým jazykem a kulturou je nutné dítěti dopřát i „klidové“ fáze k přemýšlení a k rozvoji soustředění, ale také k realizování jeho motorických potřeb.
Níže uvedené principy se vztahují k faktorům, které určují dění ve výuce, a podchycují tedy aspekty z výše uvedených kapitol. Tyto principy mají – každý sám o sobě – stejně velký význam pro zdar raného začátku osvojování cizího jazyka.
- Das Kind soll im Mittelpunkt des Lernens stehen.
- Dítě musí být v centru pozornosti učebního procesu.
- Vychovatelka nebo učitel by měli znát a zohledňovat individuální tělesné a smyslové učební potřeby dětí, a tím v rámci výuky cizího jazyka podporovat jejich emocionální, sociální a motorické kompetence.
- Cíle, témata, obsah a učební formy by měly být definovány tak, aby navazovaly na to, co dítě zná ze svého života a svých zkušeností. Měly by mít bezprostřední význam a využitelnost v běžném životě dítěte.
- Podle vývojového stadia dítěte je výuka zejména v počáteční fázi zaměřena především na slyšený a mluvený jazyk.
- Čtení a psaní by se mělo v předškolních zařízeních a v prvních ročnících základní školy vyučovat až později a pouze v malých krocích. Recepce má přednost před produkcí, porozumění před mluvením, mluvení před psaním. Upouští se od rozsáhlého seznamování dětí s jazykovými strukturami.
- Jazykové znalosti by měly být rozvíjeny spirálovitě.
- Koncepty, které osvojování jazyka úzce vážou na zprostředkování obsahu, umožňují otevřenější formy výuky, např. učení přesahující rámec jednotlivých oborů.