Norimberská doporučení K aktuální situaci a perspektivám raného osvojování cizího jazyka
Celosvětově lze pozorovat trend, že osvojování cizího jazyka začíná v mladším věku, než tomu bylo ještě před 15 lety. Obecně lze pozorovat snahy o systematické a meziinstitucionální plánování rané jazykové výuky, o její kurikulární zajištění a realizaci a o vzdělávání personálu, který je k tomu potřebný.
Národní i mezinárodní studie dokládají, že výuka cizího jazyka u dětí v raném věku dokáže plně uspokojit očekávání, která jsou na ni kladena. Děti se učí nový jazyk s nadšením.
Při dobrých podmínkách se u nich rozvíjejí elementární komunikační kompetence a jazykové povědomí. Tyto úspěchy jsou prokazatelně závislé na jazykově politických, pedagogických a didaktických podmínkách, které na mnoha místech nejsou dostatečně respektovány.[1]
Rámcové podmínky raného osvojování cizího jazyka jsou do značné míry ovlivněny rozhodnutími v oblasti vzdělávací a jazykové politiky, která jsou přijímána mimo učební místa, jakými jsou mateřská škola, předškolní zařízení a základní škola.
Nabídky jazykové výuky pro malé děti musejí působit tak, aby probudily vnímavost pro cílový jazyk a podněcovaly ke komunikaci v novém, zatím ještě cizím jazyce.
S rozvojem Společného evropského referenčního rámce pro jazyky lze úroveň jazykových znalostí pro určitý jazyk popsat na základě stanovených úrovňových stupňů.