Výběr tematického a jazykového obsahu učiva se řídí podle zájmů dítěte a jeho vývoje z hlediska psychologie učení. Učivo by mělo odpovídat zájmům dítěte a dále je rozšiřovat, oslovovat jeho pocity, podporovat jeho úsilí, fantazii a kreativitu a bavit ho.
Obsah rané výuky cizího jazyka doplňuje a diferencuje představu o světě, kterou si dítě buduje nebo již vybudovalo v mateřském jazyce. Sleduje sémantický a pragmatický pokrok v učení a v rozsáhlé míře rezignuje na pokrok gramatický. Učivo by mělo být zprostředkováváno pokud možno s využitím autentických učebních materiálů. Doporučují se jednoduché typy textů, jako např. rýmy, písně, říkadla, pohádky nebo příběhy. Neautentické texty, koncipované pro účely výuky, by se měly orientovat podle autentického jazyka a autentických typů textu a brát v úvahu jak dialogické, tak i vyprávěcí formy.
Mají-li se v běžném dětském životě rozvíjet jazykové kompetence k dovednostem, jako je poslech, mluvení, čtení a psaní a schopnost komunikačního jednání, potřebují k tomu žáci slovní zásobu a jazykové struktury, které se hodí do prostředí, ve kterém děti žijí. Učební osnovy by proto měly stanovovat nejen výběr témat, ale také struktury, které by si děti měly v souvislosti s příslušným tématem osvojit a které by měly být obsaženy v obrázkových knížkách a učebnicích.
Nedílnou součástí výuky by měl být nácvik výslovnosti. K tomuto účelu lze výhodně využít audionahrávky a audiovizuální média s nahrávkami řeči rodilých mluvčích. Podstatnou obsahovou součástí rané výuky cizího jazyka jsou také parajazykové prostředky, jako je gestikulace a mimika, a ostatní jazykové prostředky, které jsou velmi úzce spjaty se sociálním a kulturním rozměrem užívání řeči v cílovém jazyce (druhy pozdravu, oslovení, zdvořilostní formy apod.).
Doporučení:
Učivo, které je základem rané výuky cizího jazyka, by se mělo týkat například níže uvedených obecných témat a mělo by žáka vědomě uvádět do slovní zásoby, hodící se k těmto tématům. Uvedený obsah by měl být zasazen do komunikačního kontextu.
Témata a situace
- Všední den a život dítěte:
dítě v různých kontextech, např. já a moje rodina/přátelé, mateřská škola/škola, hry, záliby, sport, zvířata, cestování, roční období/počasí, jídlo a pití, tělo/zdraví, oblečení, svátky a zvyky, ochrana životního prostředí/odpovědný přístup k životnímu prostředí atd.
- Věcné aspekty:
V rámci výše uvedených témat se zprostředkovávají nové zkušenosti a poznatky o lidech a okolním světě.
- Aspekty týkající se mezikulturních reálií:
Zažít všední den/zvyky a obyčeje na konkrétních příkladech v zemi, ve které se hovoří cílovým jazykem, a uvést je do vztahu s vlastním prostředím.
Slovní zásoba
- V rámci výše uvedených témat a situací by si žáci měli osvojit dětskou slovní zásobu z pokud možno všech druhů slov.
Při výběru jazykových struktur a relevantního obsahu pro nácvik výslovnosti by se měly brát v úvahu tyto aspekty:
Výslovnost
- Na správnou výslovnost a intonaci by se mělo dbát už velmi záhy.
- Učící se dítě by mělo být upozorněno na rozdíly mezi mateřským a cizím jazykem.
- Při nácviku výslovnosti by se měla využívat jak poslechová, tak i mluvní cvičení.
Jazykové struktury a jazykový úzus
- Komunikační záměry by měly být zasazeny do jednoduchých syntaktických struktur (především hlavních vět), zejména když jde o produktivní výkony v přímé ústní komunikaci. U textů určených k poslechu s porozuměním a ke čtení s porozuměním (texty k poslechu a čtení) mohou být postupně zaváděny i komplexnější struktury k receptivnímu rozšiřování jazyka.
- Určitá míra jazykových pravidel a náhled do zákonitostí jazyka mohou v rané výuce cizího jazyka přispět k větší transparentnosti a položit základ pro budoucí jazykové reflexe. To však nesmí být zaměňováno s výukou mluvnice, ale mělo by to vyplývat z komunikačních a obsahových aspektů. Schematická cvičení, deduktivní zavádění mluvnických pravidel a používání metajazykových pojmů v žádném případě neodpovídají kognitivním schopnostem přibližně čtyřletých až desetiletých dětí a nevedou k vytčenému cíli, který spočívá v komunikativním používání jazyka.
K relevantnímu obsahu rané výuky cizího jazyka patří jako nedílná součást přímé komunikace také mimoslovní a parajazykové prostředky:
Nonverbální komunikační prostředky
- Komunikační situace by měly být doprovázeny jak podpůrným praktickým jednáním (něco ukázat, napodobit nějaké jednání apod.), tak i odpovídajícími parajazykovými prostředky řeči těla (gestikulace, mimika, držení těla, tělesný a oční kontakt apod.). Svou vázaností na příslušnou kulturu mohou parajazykové prostředky rozhodujícím způsobem přispět ke zdaru nebo naopak nezdaru komunikace.