Norimberská doporučení
Cíl: dítě se vstřícným postojem k mezikulturní komunikaci

Raným začátkem se všechny zdroje využívají k tomu, aby se dětem v procesu osvojování cizího jazyka mohly poskytnout co nejlepší šance. K tomu patří emoční, tvůrčí, sociální, kognitivní a jazykový rozměr celkového dětského rozvoje. Vysokou měrou k tomu však také patří kompetence pro mezikulturní komunikaci. 

Dítě, které má zájem o různé kultury a je k nim vstřícné, se může později stát mluvčím mezi kulturami,[1] kterého dnešní výuka cizích jazyků prohlašuje za svůj cíl. 

Žákova cizojazyčná kompetence se už nepoměřuje pouze podle jazykové kompetence rodilého mluvčího, ale podle jeho schopnosti zvládat rozmanité úkoly mezikulturní komunikace. Pro dětského žáka a pro ranou výuku cizího jazyka je nutné nabízet obsah a impulzy, na jejichž základě se může rozvíjet otevřenost a tolerance mezikulturního mluvčího. Rané setkání s cizím jazykem by mělo vzbudit zájem o jazyky, rozvíjet radost z jejich osvojování a „motivovat dítě k tomu, aby se dorozumělo i v jiném než vlastním jazyce“.
 

Doporučení:

Raný začátek osvojování cizího jazyka by se měl na jedné straně soustředit na rozvoj jazykových kompetencí, ale na druhé straně by měl také podporovat všeobecné, mezikulturní a učebně strategické schopnosti.


Zdroje
[1] Srov. např. Zarate (1997); Krumm (2003); House (2008)

Další informace