Jdouc venkovskou ulicí
vdovám zvednout suknici.
Kotvit v jejich zátoce,
hrdě, pyšně, vysoce.
Nejdřív lehce s odstupem
kroužili skepticky kolem
prakticky s žádným postupem
trpěli všichni bolem.
V dubnu již v třešňových zahradách
kvetoucí flotila kotví
čistí listí, co odpadá
sněhové vlny odnáší.
Mlčící muži s rybími jmény,
jednoslabičné, stříbrné,
Pan Okoun, Treska, Platýs
přilepeni jako mušle nade dveřmi.
U okenice naslouchání
Madagaskaru, Zanzibaru jen
slova jak perličky vymění,
dvojstěžník, plachetní sen.
Mlčící muži s hnědým mořením,
podzimní obličeje, když šustí
opilá šelest listí, křoví jdouc
v chladných nocích, mnoho dnů
pracovního klidu, kymácet se
silou větru, 2,8, promile.
Stojí dále za záclonou, nevidí mě,
koho vidím, temnou zahradu,
tak malinko v širém moři.
Alter: 16