Tyto otázky si kladu, když poprvé v životě delší dobu postávám před mrazicím boxem s mraženými hotovými jídly. Je až k neuvěření, co všechno se dá koupit v kompletním balíčku – asijská směs se vším všudy, kachna s knedlíky nebo lasagne bolognese. Když balíček šoupnete do mikrovlnky a za pár minut ho zase vyndáte, můžou se z toho v pohodě najíst dva lidi. Jen zřídkakdy stojí takové jídlo v regálech německých obchodů víc než tři eura, v přepočtu tedy kolem osmdesáti korun.

Když jsem se smířila s tím, že ve velkém berlínském řetězci supermarketů se mezi hluboce zmraženými hotovými jídly nenachází ani jedno jediné jídlo pro vegetariány, rozhoduji se pro mražené tagliatelle s lososem a špenátem za 2,49 eur. Čtyři sta gramů, to je množství, které by mělo zasytit jednu až dvě osoby. Mraženou variantu předložím svým přátelům k večeři – a následně stejné jídlo i sama uvařím z koupených surovin. Cílem je porovnat chuť a cenu.

Odkud pocházejí suroviny?

Jde mi ale ještě o něco víc. Ten, kdo si koupí zmražené jídlo, zpravidla neví, odkud pocházejí použité přísady. Na obalu firmy Jütro, která vyrobila jídlo z těstovin, které jsem koupila já, je vedle naprosto evidentních přísad, jako jsou nudle, špenát, čerstvý sýr a losos, uvedena taky spousta dost vágních údajů – škrob, koření, různé práškové směsi a glukózový sirup. Z popisu samozřejmě není zřejmé ani to, odkud pochází losos, čerstvý sýr nebo vejce, která jsou zpracovaná v nudlích. Chtěla bych zjistit, odkud suroviny obsažené ve zmraženém hotovém jídle pocházejí. A pak bych chtěla pro svou domácí variantu, kterou se chystám sama uvařit, použít pouze takové suroviny, jejichž původ můžu vysledovat.

První požadavek se jeví jako obtížný, druhý naopak jako jednoduchý, ale zato drahý. Všechno, co je uvedeno na obalu mraženého jídla a nezní jako chemická přídavná látka, koupím pro vlastní domácí přípravu.

Není těžké najít základní suroviny mezi regionálními produkty, respektive najít takové, u kterých je jejich původ zřejmý. Na rybím trhu koupím lososa z Norska. U špenátu, který má ve střední Evropě příhodně právě svou sezónu, dbám na to, aby pocházel z Německa. Nudle musejí být veganské – protože na to, aby se zjistilo, odkud pocházejí vejce použitá do těstovin, by člověk musel pracovat velmi investigativně.

Na testovací večeři jsem pozvala čtyři přátele. Účet za čerstvé suroviny pro tento počet osob vychází zhruba na 16 eur, tedy v přepočtu kolem stokoruny na osobu. U zmraženého hotového jídla to dělá 1,25 eura (34 koruny) na osobu. Při cenovém srovnání tedy jasně vítězí zmražený produkt.

Zdržovací taktika výrobce mražených potravin

Ještě dlouho před konáním večeře telefonuji do výrobní firmy, abych se informovala o původu surovin. Svou žádost musím přednést minimálně čtyřikrát, protože mě opakovaně přepojují z jednoho oddělení do druhého. Nakonec uvíznu v dlouhé čekací smyčce. Odpověď: Mám prý svůj dotaz zformulovat písemně. Předvídavě jsem to udělala už několik dnů předem. Jenomže ten dotaz se nejspíš někam ztratil, sděluje mi pracovnice firmy Jütro do telefonu.

Telefonicky si tedy vyžádám příslušnou kontaktní adresu a formuluji už druhý písemný dotaz. Tentokrát opatřím mail značkou nejvyšší důležitosti a žádám potvrzení o doručení. O týden později ale stále ještě nemám k dispozici ani odpověď na otázky, ani potvrzení. Znovu se tedy pouštím do džungle telefonního rozhovoru. Z ústředny mě přepojují na různé pracovníky, kteří se cítí být zmocněni poskytnout mi odpověď. Nakonec se dozvím, že zaměstnanec, který by mi prý mohl odpovědět, je na dovolené. Mám prý svůj dotaz přece jen ještě jednou položit písemně. Ve svých žádostech jsem několikrát upozorňovala na termín, kdy má můj článek na toto téma vyjít. Tak rychle mi prý ale nikdo žádnou informaci nedá, sdělují mi u firmy Jütro – celé týdny před plánovaným uveřejněním.

Napadá mě ještě jeden způsob, jak se dostat k informacím. Mražené tagliatelle získaly v roce 2012 jakési zlaté ocenění DLG. To alespoň hlásá pečeť na obalu. Zjišťuji, že DLG je zkratka pro Deutsche Landwirtschafts-Gesellschaft, tedy Německou zemědělskou společnost. Její tisková mluvčí Regina Hübner mi vysvětluje, že pro zkoušku kvality mražených produktů existuje prý „testovací schéma specifické pro daný produkt“. Pokud jde o testování samotné přípravy jídla, spoléhá se společnost DLG na údaje uvedené výrobcem.

Nic nového se tedy nedozvím, ale aspoň se poučím, že „pečeť kvality“ se zakládá především na kontrole chuti, vzhledu a vůně jídla.

Chuťový test

Toto všechno může teď ověřit i testovací skupinka mých přátel, kterou jsem si pozvala k sobě domů – a může přitom porovnat mražené hotové jídlo s jídlem, které jsem sama uvařila. Optické porovnání je spíš nudné, protože obě jídla vypadají velmi podobně – s tím rozdílem, že u mraženého jídla jsou plátky lososa nakrájené na velice přesné kostičky. Na pohled je to sice úhlednější, ale taky tak trochu umělejší. V chuťovém testu ale mražené hotové jídlo ve srovnání s domácí kuchyní neobstojí. Názorová jednota panuje především ohledně konzistence plátků lososa, které jsou spíš tuhé než jemné. Všichni testující mají také potřebu jídlo ještě dochutit kořením.

Výrobce mražených potravin Jütro se na můj písemný dotaz stále ještě neozval. Jen stěží se lze ubránit dojmu, že údaje o původu surovin by firma chtěla před veřejností raději zamlčet.