Zvukové stopy | 20. léta: Christin Nichols – „Bodycount“  Mocenská spleť genderových rolí

Písnička Christin Nichols „Bodycount“ (2024) lze chápat jako vyhlídku k tomu, co dvacátá léta budou představovat. Dobrou, glamour popmusic s progresivními, emancipačními nároky, co drží prst na tepu doby.

Zatímco dříve termín „bodycount“ se používal pro počet mrtvých na straně protivníka, dnes jde o počet sexuálních partnerů*ek dané osoby. Přičemž každému pohlaví se měří jinak. Zatímco u mužů bývá vyšší bodycount pozitivně konotovaný, u žen je to stereotypně vnímáno přesně naopak.

Christin Nichols na toto zpátečnické měření dvojím metrem reaguje zuřivě a ve svých formulacích dokáže být nadmíru elokventní. Pluralita postojů a hlasů se mísí dohromady oslnivým způsobem, který adekvátně vykresluje diskurzivní směs na dané téma. Text písně se příhodně vyznačuje code switchingem (přepínáním mezi angličtinou a němčinou) a podporuje tak hybridní charakter interpretující, která se v písni prezentuje jako neidentitární.

Jak se sama Christin Nichols staví k výpovědím, které jsou obsaženy v textech, zůstává někdy nejasné. Vybírá citáty a dává je do nových souvislostí. Ostatně ani princip „bodycount“ evidentně explicitně neodsuzuje; jde jí spíše o stereotypně mužský pohled na něj.

Přesto z této různorodé rozmanitosti hlasů vyplývají určitá jasná poselství, která shrnují emancipační program interpretky. Především jsou to dva verše „Chci žít, jako by AfD měla něco proti“ a „Budu tě genderovat, dokud se nerozbrečíš“, které se hodí jako okřídlená slova pro současnost i budoucnost. Zejména druhá jmenovaná replika adaptuje mužské vzorce jazykové diskriminace a feministicky je rekontextualizuje.

Celkově píseň dokazuje fascinující cit pro mocenskou souvislost jazyka, odhaluje praxi vylučování a zlehčování pomocí specifických výrazů („a když chceme ženy zbavit moci, říkáme jim děvky“), které muži používají k nastolení jasných hierarchií. Christin Nichols si tyto mechanismy vzala na paškál a vyjadřuje svůj postoj, místo aby o něj submisivně žádala. Zapojením se do diskurzu Nichols získává možnost nově strukturovat mocenskou spleť genderových rolí. Je to celkem cool a na pozadí jemně energické zvukové estetiky, která zní moderně, aniž by se uchylovala k pouhému vzývání existujících vzorců. Christin Nichols dělá popovou hudbu pro taneční parket, ale zároveň si uvědomuje důležitost dobré melodie. Je to hudba dneška, okouzlující, schopná reflexe, rafinovaná a sebevědomá.

květen 2024