Maxym Kryvcov. In memoriam  „Tohle je úkryt velkého zrzavého kocoura“

Ukrajinský básník Maxym Kryvcov s krycím jménem „Dalí“ a jeho frontový zrzavý kocour, který byl při něm v posledních minutách jeho života, zahynuli v důsledku ruského útoku. Stali se z nich další oběti války, kterou Rusko vede proti Ukrajině.

Tak zní jeden z posledních facebookových statusů Maxyma Kryvcova. Zahynul na frontě 7. ledna 2024. Kondenzace obsahů, které se vrství jeden přes druhý a navzájem se prostupují: Maksym na videu čte v krytém zákopu báseň disidenta Stuse o Vasylu Makuchovi. Oba dva zahynuli, protože nesouhlasili se sovětským systémem. Ale je-li Jan Palach, který se upálil 16. ledna 1969 na Václavském náměstí v Praze, je dobře známým symbolem nesouhlasu (vzpomeňme alespoň miniseriál Hořící keř od Agnieszky Holland), o analogickém činu Vasyla Makucha, který se upálil 5. listopadu 1968 na kyjevské hlavní třídě Chreščatyk, se nepochybně ví mnohem méně.
  Kryvcovova smrt mi připomněla slova polského básníka a vojáka Zemské armády, který zahynul během Varšavského povstání, Krzysztofa Kamila Baczyńského, o národu, který střílí po svém nepříteli diamanty. Přijímám tuto větu bez patosu, ten totiž pouze přifukuje formu a způsobuje ztrátu obsahu. Přijímám tuto frázi jako zcela skutečný popis stavu věcí. Ukrajina během války ztratila hodně umělců. Koncem června 2023 Rusové bombardovali pizzerii v Kramatorsku, mezi oběťmi byla také Viktorija Amelina, ukrajinská spisovatelka (udělat si představu o její tvorbě, zejména o románu Dům pro Doma pomůže toto video). Kromě toho, že se aktivně účastnila různých mezinárodních platforem , Amelina začala již od začátku plnohodnotné invaze sbírat válečná svědectví pro svou budoucí knihu o událostech v Ukrajině, kterou měla psát na stipendiu v Paříži. Místo ní jela „liberální“ Ruska. Je pro mě bolestivé o tom psát – smrt Viky stala se jedním z nejvýmluvnějších svědectví.

Maksym Kryvcov se narodil 22. ledna 1990 ve městě Rivne, absolvoval Kyjevskou národní univerzitu technologií a designu, kde studoval návrhářství obuvi. Účastnil se revoluce důstojnosti, od roku 2014 byl dobrovolníkem na frontě, po demobilizaci pracoval jako copywriter pro různé projekty, rok před začátkem velké války se přestěhoval do Buči, ale události února 2022 ho donutily opět vzít do rukou zbraň. Kryvcovovy básně nazpívala ukrajinská skupina Yurcash, jedna z nich zní také ve filmu Naši Kocourci (Наші Котики). V roce 2023 vyšla jeho sbírka Básně ze střílny (Вірші з бійниці), která se podle žebříčku ukrajinského PEN klubu stala jednou z nejlepších básnických sbírek roku. „Pojďme si zahrát hru. Řekněte číslo stránky a řádek (seshora nebo zezdola), já vám pošlu fotku toho řádku. Jen to neberme jako věštění, pouze jako kratochvíli. Protože 90 procent básní je o smrti,“ psal na své facebookové stránce.
 
Básně jsou v tom vždy svobodné, nahlíží za hranice, ví o životech svých autorů více, popisují prostor a je zřejmé, že Maksym mohl s takovým talentem psát o čemkoliv na světě, ale přišla válka. A on, stejně jako všichni ti, kteří „nebyli zrozeni pro válku“, učinil svoje rozhodnutí. Často, když se o tom mluví, slyším jen soustrast vůči oběti, ale to je z podstaty chybné. Protože, řekněme, Vika Amelina, která plynně mluvila a psala anglicky, si mohla dál pracovat v IT sféře a žít v nějaké bezpečné zemi. Maksym také mohl reagovat na události jinak. Jejich skutek a způsob odporu, vojenský a civilní (protože všichni lidi v Ukrajině jsou potenciálními cíli Ruska, nehledě na jejich status v této válce), byl vědomý a naplněný důstojností.

„Válka vyostřuje pocity a vědomí. Básně o válce jsou jako kulky – zasahují smrtelně hluboce a navždy zůstávají v srdci. Jsou to průsečíky, kde se setkávají ti z první linie a ti z týlu. Jsou to můstky k vzájemnému porozumění. Jsou to klíče k pochopení sebe sama. ‚Tato střílna je široká. A je pouze vaše. Stačí se jen podívat. Nebojte se,‘ – stojí v anotaci k Básním ze střílny.“ A tyto básně jsou skutečně neuvěřitelně citlivé a otevřené, jako nerv. Jsou psané res priva, jak se zdá, zcela realisticky, stávají se součástí mýtu, který dnes vzniká, ačkoliv nejspíš to nebylo jejich cílem. Cožpak v básni o fialce není cítit epos?

V jednom z rozhovorů se Maksym Kryvcov snaží najít nějaké srozumitelné vysvětlení, nějaké srovnání pro absurditu toho všeho, co se odehrává kolem. Voják s přezdívkou „Dalí“ se ve svých úvahách, podobně jako ve svých básních, vyjadřuje hodně obrazně:
 
Chtěla bych se vracet k textům, k tomu, co bylo stvořeno.
 
Tak začíná jedna z jeho básní, o kocourovi, o kamarádovi, který zahynul spolu s ním. Děkuji za všechna ta slova, která jsi nám po sobě zanechal.

január 2024