Beethoven totiž po velkém úspěchu Deváté začal pracovat na další symfonii. Když v roce 1827 zemřel, bylo hotovo jen několik málo skic, z nichž nyní pomocí umělé inteligence měla vzniknout možná verze desáté symfonie. Existující Beethovenovy skladby byly prozkoumány a upraveny tak, aby byly strojově čitelné. Algoritmy se tak naučily typický Beethovenův styl a mohly – vycházejíce z dochovaných skic – produkovat smysluplné hudební věty. Muzikologové pak nejlepší z nich vybrali a nahráli zpět do systému. Krok za krokem tak vzniklo nové dílo. Skladba vytvořená umělou inteligencí však byla zpočátku „jen“ jednotvárným sledem tónů. Úkolem skladatelů pak bylo, aby ji upravili pro jednotlivé nástroje orchestru.

Vznik nové symfonie

UI „hraje“ svou skladbu jako skleněná harmonika. Prvních šest taktů, tj. zhruba prvních jedenáct sekund, je ještě Beethovenův originál.