Emoce vznikají v limbickém systému, jenž je antropogeneticky starou částí mozku. Strach, odpor, ale také radost nebo smutek se nedají snadno potlačit. Síla emocí je tak velká, že mohou být pro život i značnou zátěží – například v případě depresí nebo úzkostných poruch.
Pro vědce jsou emoce obtížně zkoumatelnou oblastí, protože jsou velmi individuální a často je lze jen těžko popsat. Nejprobádanější emocí je strach. Individuální emocionalita je důležitou součástí naší osobnosti. Naše životní zkušenosti a události, které jsou spojeny se silnými emocemi, se nám vrývají hluboko do paměti: Na první lásku vzpomínáme celý život.

Velká láska – je to jen chemie?
Ve vzrušujícím období zamilovanosti je mozek zaplaven dopaminem. Tento neurotransmiter je vylučován nejdůležitějším hormonálním zdrojem v mozku –  hypothalamem. Dopamin působí především v limbickém systému a hraje důležitou roli také v rámci odměny a euforie. Když jsme zamilovaní, naše tělo produkuje méně stresových hormonů, rychleji se nám hojí rány a bolest vnímáme méně intenzivně. Hladina dopaminu však jednoho dne opět poklesne a ze zamilovanosti se stane láska. Větší roli teď hraje oxytocin, který je tvořen v hypothalamu a ukládán v podvěsku mozkovém. Je to hormon, který uklidňuje, snižuje úzkosti a agrese, posiluje pocit blízkosti a důvěry. O produkci oxytocinu a dopaminu se mohou postarat doteky, a to i tehdy, když počáteční období zamilovanosti už dávno pominulo.

Dát se na útěk, nebo ne?
Emoce vyvolávají určité vzorce chování. Například strach připravuje tělo na to, že bude utíkat nebo bojovat: Stoupne srdeční frekvence i krevní tlak, do svalů proudí energie, pozornost se koncentruje na hrozbu. Může to být velmi užitečné, ale také úplně zbytečné – záleží na situaci. Aby člověk zareagoval adekvátně, musí vyhodnotit vlastní pocity a zkušenosti, ale také chování druhých. Důležitou roli zde hraje část mozkové kůry zvaná insulární kortex. Co přesně se v ní děje, to zkoumá Nadine Gogolla se svým vědeckým týmem při Ústavu Maxe Plancka pro neurobiologii. Jako již při mnoha jiných výzkumech mozku, i zde zvolili vědci pro svou práci myši jako model. Zjistili, že stejně jako lidé i myši mají různé výrazy tváře, z nichž lze spolehlivě vyčíst emoce jako radost, odpor a strach. Za pomoci nově vyvinuté počítačové analýzy výrazu tváře nyní vědci dokáží změřit intenzitu i druh emoce a porovnat ji s aktivitou nervových buněk v určité části mozku.

Emoce ve společnosti
Co člověk cítí a jak to dává či smí dávat najevo jiné osobě, není pouze projevem vnitřního rozpoložení, nýbrž také projevem toho, co se naučil a jak je ovlivněn společností. Mají tedy emoce historii? Píší emoce dějiny? Těmito otázkami se zabývá Ute Frevert se svým týmem v berlínském Ústavu Maxe Plancka pro edukologii. Emoce jako strach, vztek nebo naděje mají totiž z hlediska politického i společenského velký vliv. Vědci zkoumají například význam studu, hanby a veřejného ponížení v různých kulturách a obdobích. Tyto pocity hrají důležitou roli i dnes: Na internetu vznikají téměř každý den nové platformy šířící shaming. Kyberšikana pronásleduje děti i mladistvé. Informace o rozdílném působení emocí jsou velmi důležité také pro soužití v rámci multikulturních společností.

Soundcheck – hudba, nebo rámus?
Jak známo, hudební vkus může být různý. Ale každý člověk je schopen okamžitě říci, jestli se mu konkrétní skladba líbí, nebo ne. Vědci z Ústavu Maxe Plancka pro empirickou estetiku ve Frankfurtu se snaží zjistit, na čem záleží to, jestli člověk vnímá hudbu jako krásnou, nebo jako příšernou. Používají k tomu ArtLab, multifunkční prostor, který je koncertním sálem a laboratoří v jednom. Mohou zde zaznamenávat a vyhodnocovat zvuky, mimiku, gesta i různá fyziologická data umělců a až 46 posluchačů.

Zpěváci vokálního souboru zkoušejí ve frankfurtském ArtLabu. Při zkoušce se zaznamenává jejich EEG, EKG a tepová frekvence © Max-Planck-Institut für empirische Ästhetik, Frankfurt / Jörg Baumann

Vědci z lipského Ústavu Maxe Plancka zase bádají nad tím, co dělá hit hitem. Jestli bude mít hudební skladba úspěch, nezáleží ani tak na textu či melodii, jako spíše na harmonických postupech. Nejoblíbenější songy se vyznačují určitým mixem předvídatelných a překvapivých harmonických postupů. Jen tak se v mozku aktivuje centrum slasti. Tím se vysvětluje, proč se často díky poslechu té „správné“ hudby hned začneme cítit lépe.

Láska, strach, vztek, smutek a radost – co se děje v hlavě?

Láska
Když je člověk zamilovaný, aktivuje se v mozku systém odměn. Začne se tvořit mnoho hormonů jako dopamin, vazopresin a oxytocin. Za vznik těchto příjemných pocitů může limbický systém, který se skládá z neuronů využívajících neurotransmiter dopamin. Buněčná těla těchto neuronů se nacházejí v mozkovém kmenu, dále vedou do amygdaly a hipokampu a končí ve spodní části předního mozku, kde se nachází nucleus accumbens – systém odměňování.

Strach
Amygdala (jádro mandlové) během několika málo milisekund rozhoduje o tom, jestli máme strach. Srdce začne bít rychleji, do svalů proudí více energie – jsme připraveni na boj nebo útěk. Amygdala se nachází ve spánkovém laloku a je spojena s mozkovým kmenem. Ovlivňuje autonomní funkce těla, jako je např. dýchání a krevní oběh. Velmi silný nervový svazek vede do hypothalamu, kde se spouští tvorba adrenalinu. Amygdala dostává informace ze všech senzorických oblastí mozkové kůry. Čelní lalok senzorické signály porovnává s prožitými zkušenostmi a může aktivitu amygdaly zablokovat.

Vztek
Když nás někdo naštve, jako první je informace prostřednictvím očí a uší odeslána do mezimozku, který ji předá dále do amygdaly a čelního laloku mozkové kůry. Jestliže „emocionální“ amygdala rozhodne, že se jedná o urážku, pak „racionální“ mozková kůra nemá šanci. Amygdala je rychlejší. Aktivuje hypothalamus, vyloučí se stresové hormony adrenalin a noradrenalin, razantně se zrychlí puls. Limbický systém se postará o to, aby náš vztek byl zjevný: Vyjádří to náš hlas, naše mimika, naše gesta.

Smutek
Když nás někdo opustí nebo když nám zemře blízký člověk, cítíme velký smutek. V mozku dojde ke stresové reakci. Aktivuje se poplašný systém amygdaly a vyloučí se stresový hormon kortizol. Smutek je ale vědomý pocit. Pomáhá nám zpracovat stres a smířit se s prožitou ztrátou. Při smutku jsou v mozku aktivovány oblasti uložené v čelním laloku. Ty ovlivní amygdalu tak, aby mohlo nastat zklidnění.

Radost
Spokojenost, radost a štěstí spolu úzce souvisejí.  Spokojenost je stav vnitřní vyrovnanosti, který je částečně daný geneticky a částečně ovlivněný prostředím. Vzniká mezi pátým a desátým rokem života a po celou dobu života se v podstatě nemění. Biochemicky se na něm podílejí především tři neurotransmitery: serotonin, dopamin a oxytocin. Krátký intenzivní pocit štěstí vzniká díky koktejlu endogenních opioidů, např. endorfinů. Pro kvalitu štěstí je rozhodující příčina radosti. Materiální věci, jako třeba nové oblečení, aktivují především systém odměn. Tento pocit štěstí nemá dlouhé trvání. Sociální odměny, např. uznání a přátelství, působí déle.