Literatura Jana Assmanna
Jan Assmann, narozený v roce 1938 v Langelsheimu v Harzu, vyučuje od roku 1976 egyptologii na univerzitě v Heidelbergu. Od roku 1978 vedl výzkumný projekt v Luxoru v Horním Egyptě a jako hostující profesor vyučoval mimo jiné v Paříži, na Yaleově univerzitě a v Jeruzalémě. Účastnil se rovněž výzkumu vykopávek v západních Thébách. Je autorem mnohých knih a článků o egyptském náboženství, historii, literatuře a umění, zabýval se také možným vlivem reforem faraona Achnatona na další náboženství. Společně se svou ženou Aleidou Assmann je autorem teorie kulturní paměti. Za svou práci získal četná ocenění, např. Deutscher Historikerpreis, Thomas-Mann-Preis, Sigmund-Freud-Preis für wissenschaftliche Prosa a další.
V překladu Martina Pokorného a díky podpoře Ministerstva kultury ČR a Goethe-Institutu ČR vydalo nakladatelství Malvern v roce 2020.
Opera Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta měla svou premiéru 30. září 1791, tedy jen tři měsíce před Mozartovou smrtí, v Divadle na Vídeňce (Theater auf der Wieden). Skladatel ji tvořil v období, kdy vznikalo také jeho slavné Requiem, kompozice opředená romantickými legendami. Soudě jen rychle podle názvu knihy by se mohlo zdát, že spis rozšiřuje řadu čtivých thrillerů, které můžeme nalézt na knihkupeckých pultech a ve kterých je odhalována dosud přehlížená či neuvědomovaná záhada. Práce Jana Assmanna však nese znaky seriózní odborné publikace.
Umění vnímáme každý jinak, neexistuje jediný správný klíč. Můžeme naslouchat, jak k nám to které dílo hovoří a co říká o svém autorovi. Chceme-li, postačí nám „sledovat příběh“, který dílo předkládá, nebo se spokojit s pouhou prvoplánovou realitu, jak je zobrazena. V případě Kouzelné flétny však v tomto smyslu není situace úplně jednoduchá, což dokládá nejen přímo konkrétní obsahová náplň opery, ale i řada pojednání, která se této Mozartově skladbě věnují. Umění číst „mezi řádky“ a odhalovat další roviny (metafory, symboly, podobenství...) obsažené v díle, vsazovat dílo do kontextů doby vzniku a uměleckého vývoje (tvůrce i historické epochy), objevovat v něm detaily, jejichž samotné existenci (a případným proměnám) lze rozumět jako atributům hloubky uměleckého vyjádření, které naznačují možné záměry výpovědi tvůrce – to je lákavý prostor pro všechny přemýšlivé recipienty a diskutéry. Důležitou skutečností je, že každé umělecké dílo je autentickým svědectvím své doby, kterým autor osobitým způsobem reagoval na živá témata jeho současnosti. Porozumět umění můžeme vždy, když v díle nacházíme odpovědi na otázky, které si při sledování artefaktu klademe, když rozkrýváme obsahový a strukturní smysl díla – když najdeme svou cestu k poselství, které v díle objevujeme.
Jan Assmann, německý egyptolog a religionista, profesor univerzity v Heidelbergu, je na českém literárním trhu již dobře známým autorem. Spolu se svou manželkou spolupracoval na vzniku teorie kulturní paměti a také jeho vlastní práce z oblasti kulturologie, religionistiky a egyptologie jsou na pultech českých knihkupectví či ve veřejných knihovnách dostupné. Kromě shora zmíněného se Assmann věnuje i obrazům Egypta v postrenesanční evropské kultuře – na poli literatury a v hudebně dramatické tvorbě. Takto kvalifikovaný autor čtenářům svým spisem o Mozartově Kouzelné flétně nabízí obsahový a žánrový klíč ke zdánlivé zmatenosti děje opery. Prostřednictvím Kouzelné flétny se totiž na operní jeviště znovu vrátila – autorovými slovy – paměť Egypta v evropské kultuře. Dějištěm opery však není starověký Egypt, neboť se v ní nenacházejí jeho konkrétní reálie.
Je známo, že Kouzelná flétna se stala Mozartovým velmi populárním dílem. Příčinou jejího úspěchu zřejmě nebyly pouze v ní obsažené pohádkové motivy. Nejen určitá míra záhadnosti dosud motivovala řadu autorů komentářů a dalších textů, jejichž společným cílem bylo vyjádřit se k místu opery v Mozartově kompozičním odkazu, k jejímu obsahu, koncepci i smyslu, nebo alespoň k některým jejím dílčím aspektům. Jan Assmann ve své knize shromáždil rozsáhlou argumentaci, aby zevrubně a velmi pečlivě vnesl do interpretace opery nový rozměr – aby přiblížil dílo na základě ideově-historického zázemí Vídně v letech 1780-1790. Svou práci postavil na předpokladu, že text libreta a hudba opery, tedy vše v opeře tvoří nedělitelný celek, že Kouzelná flétna nemá význam jen díky Mozartově vynikající hudbě. Autor se snaží hledat odpověď na otázku, jaké publikum měli hudební skladatel a libretista na mysli, tj. pro jaké diváky byla opera psaná a jak jí první diváci rozuměli... Uvědomuje si, že dílo lze v současnosti věrně provést, můžeme zrekonstruovat dobovou realizační praxi, ale neumíme ji věrně („dobově“) vnímat, pokud neporozumíme kontextu, ve kterém vznikala, a proč byla ve svých parametrech vystavěna právě takto. Zároveň si všímá názvu opery (zmiňuje v pramenech se vyskytující „Egyptská tajemství“) i významu flétny jako „hrdinky“ opery, probírá jednání jednotlivých postav a upozorňuje na obsahové souvislosti či přímo paralely vůči dobové literatuře a například také mýtu o Orfeovi (mýtus o transformační moci hudby). Pokouší se o výklad opery jako celku, přičemž postupuje s nepopiratelnou pečlivostí podrobně doslova krok za krokem a dotýká se doslova každého jednotlivého okamžiku skladby.
Jan Assmann, který při své práci podrobně komparoval Mozartovu korespondenci, autografní partituru, první vydání klavírního výtahu i libreta, jevištní pokyny či vývoj scénických návrhů v rozmezí let 1791-1816 dovozuje, že Kouzelná flétna nese znaky blízké příbuznosti obřadů pro zasvěcené – ono „mystérium“ z názvu knihy tedy je blíže „tajnému učení“ a operu odhaluje jako v jistém smyslu estetizovaný rituál ve formě uměleckého díla. Její jedinečnost je krom jiného v tom, že v celých dějinách opery a divadla je obtížné najít paralelu – Assmann neobjevil ani předchůdce, ani následovníky. Připomíná, že sám Wolfgang Amadeus Mozart vstoupil v prosinci 1784 do zednářské lóže U dobročinnosti a po zednářském patentu Josefa II. z prosince 1785 přešel do lóže U novokorunované naděje/po roce 1788 U korunované naděje a dokonce se zabýval myšlenkou založit lóži vlastní. Podrobným studiem historie vídeňského zednářství získává Assmann další argumenty pro své působivě formulované závěry. Jádro estetické ideje opery Kouzelná flétna, na níž opera jakožto celek spočívá a z níž vyplývá veškerá jazyková i hudební dramaturgie díla, tkví podle Jana Assmanna v záměru uvést na jeviště rituál, který se před diváky nejen odvíjí, ale také je poznenáhlu vtahuje do rituálního dění. Opera přechází od opery k mystériu, od magické opery pro děti k jevištní iniciační slavnosti.
V samém úvodu předmluvy ke své práci Jan Assmann předesílá, že přinejmenším v německé jazykové oblasti je Kouzelná flétna nejen nejhranější, ale i nejvíce komentovanou operou. Čtenářům pak předkládá knihu nahlíženou v perspektivě, které byla dosud opomíjena, neboť jeho výklad vychází z poznání optiky mysteriologie 18. století. Na počátku Assmannovy práce byla snaha porozumět dějinám paměti Isidiných mysterií, chtěl se zabývat vztahem mezi tímto rituálem a Mozartovou operou. Měl v úmyslu podat popis Kouzelné flétny, kterou vnímá jako zednářskou mysterijní hru koncipovanou na způsob barokního divadla světa, z hlediska jejího estetického (hudebního, jazykového a dramatického) tvaru a zohlednit přitom duchovní okolí díla. V závěru pak na základě svých zjištění dokonce formuluje specifické hudební idiomy Mozartovy opery, kterými skladatel dokázal sjednotit vícero protikladných úrovní v jedinečný soudržný celek, a vyzdvihuje i kvality libreta (odhaluje podobnosti s antickým milostným románem) a efekty jevištní techniky. Tajemství ztráty vědomí rituálního rámce opery v závěru své práce Assmann vysvětluje jako důsledek Francouzské revoluce, kdy se evropská kultura stávala více měšťanskou a tajné společnosti 18. století ztratily s pádem osvícenského absolutismu svou ústřední politickou úlohu. Důsledkem dle autora bylo, že mysterijní téma přišlo o svou bezprostřední politickou aktuálnost a proměnilo se v téma čistě historické. Kouzelná flétna se změnila v hádanku, která nalezla řadu výkladů a návrhů řešení. Začala být vnímána jako pohádková hra, protože kouzelné pohádky a mysterijní rituály mají společný zdroj v archaických iniciačních obřadech.
Nepopiratelný hluboký ponor autora do řešené problematiky a široké spektrum komparovaných informačních zdrojů včetně domýšlení důsledků a dalších konsekvencí činí z knihy Kouzelná flétna – Opera a mystérium pozoruhodnou práci osvětlující své téma v mnohovrstevných souvislostech. Čtenářům se tak nabízí komplexně řešené téma podané fundovaně, ale i vstřícným a literárně hodnotným způsobem. Není pochyb, že kniha nalezne cestu ke svým čtenářům, u kterých vzbudí hojný zájem.
Napsal: Petr Bajer
Výběr z díla
– Kultura a paměť - Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. (Das kulturelle Gedächtnis: Schrift, Erinnerung und politische Identität in frühen Hochkulturen, Beck 1992). Přeložil Martin Pokorný, Prostor 2001
– Egypt. Theologie a zbožnost rané civilizace. (Ägypten. Theologie und Frömmigkeit einer früheren Hochkultur, Kohlhammer 1984). Přeložili Barbora Krumphanzlová a Ladislav Bareš, Oikoymenh 2002
– Smrt jako fenomén kulturní teorie. (Der Tod als Thema der Kulturtheorie. Todesbilder und Totenriten im Alten Ägypten. Suhrkamp, 2001). Přeložila Radka Fialová, Vyšehrad 2003
– Panství a spása. Politická theologie ve starověkém Egyptě, Izraeli a Evropě. (Herrschaft und Heil: Politische Theologie in Ägypten, Israel und Europa. Hanser 2000). Přeložil Otakar Vochoč, Oikoymenh 2012
– Kouzelná flétna: Opera a mystérium. (Die Zauberflöte: Oper und Mysterium. Hanser 2005). Přeložil Martin Pokorný, Malvern 2020
– Kultura a paměť - Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. (Das kulturelle Gedächtnis: Schrift, Erinnerung und politische Identität in frühen Hochkulturen, Beck 1992). Přeložil Martin Pokorný, Prostor 2001
– Egypt. Theologie a zbožnost rané civilizace. (Ägypten. Theologie und Frömmigkeit einer früheren Hochkultur, Kohlhammer 1984). Přeložili Barbora Krumphanzlová a Ladislav Bareš, Oikoymenh 2002
– Smrt jako fenomén kulturní teorie. (Der Tod als Thema der Kulturtheorie. Todesbilder und Totenriten im Alten Ägypten. Suhrkamp, 2001). Přeložila Radka Fialová, Vyšehrad 2003
– Panství a spása. Politická theologie ve starověkém Egyptě, Izraeli a Evropě. (Herrschaft und Heil: Politische Theologie in Ägypten, Israel und Europa. Hanser 2000). Přeložil Otakar Vochoč, Oikoymenh 2012
– Kouzelná flétna: Opera a mystérium. (Die Zauberflöte: Oper und Mysterium. Hanser 2005). Přeložil Martin Pokorný, Malvern 2020
Martin Pokorný překládá beletrii (V. Woolfová, F. O’Brien, D. Thomas, F. S. Fitzgerald, E. Hemingway, D. F. Wallace, M. Sparková, J. Didionová ad.) a odborné texty k filozofii, politologii, historii a literární vědě. Pro nakladatelství Malvern přeložil klasický spis W. Benjamina Původ německé truchlohry a interpretační eseje ke Kafkovi, Goethovi či R. Musilovi (M. Mayer: Kafkův litotes; J. Anderegg: Nebeské a ďábelské; R. Willemsen: O intelektuálním erótu).