Job

Anno, ostatní absolventi designu ve svém absolventském projektu prezentují návrh na obal nějakého zboží, webových stránek nebo běžných produktů. Jak tě napadlo navrhnout zrovna erotické pomůcky?

Jako bakalářskou práci jsem navrhla tramvaj pro Prahu. A dva roky na to jsem se měla rozhodnout, co budu dělat jako svoji diplomovou práci. Chtěla jsem navrhnout něco menšího, a taky něco ne tolik mužského. Navrhnout erotické pomůcky mě vlastně napadlo při rozhovoru s jedním kamarádem. Vždycky mi vadilo, jak kolikrát až vulgární design většina erotických pomůcek má a z jakých podivných materiálů jsou. Nejprve jsem si tím nápadem nebyla jistá, ale můj kamarád mě v tom velmi povzbuzoval. Nakonec jsem si řekla: vibrátor je konec konců taky produkt – stejně jako kartáček na zuby nebo židle.

Jak vedoucí tvého magisterského projektu reagoval na tvůj nápad, že chceš navrhnout design erotické hračky?

Mému vedoucímu tehdy bylo 65 let a já si nedovedla představit, co by si o tom nápadu mohl myslet. Byla jsem velmi překvapená, když s tím nápadem souhlasil. Znal můj návrh tramvaje a věřil mi, že se dalším produktem budu zabývat stejně vážně jako všemi projekty předtím. V případě tramvaje, stejně jako u větrné elektrárny, které jsem navrhla během svého studia, jsem svůj projekt musela obhájit před komisí tvořenou experty, kterými byli samí muži. Musela jsem vysvětlit, proč to a to by mělo fungovat i v reálu. Od té doby, co jsem začala designovat erotické hračky, jsem se docela těšila až je ukážu té pánské komisi.

Jak obhajoba nakonec proběhla?

To byla vskutku kuriózní situace. Členkou zkušební komise nakonec byla i jedna žena. Ti muži na mě všichni vyloženě zírali, když jsem prezentovala svoje prototypy, plakáty a formy. Po mé prezentaci nejdřív zavládlo ticho. Nikdo se na nic neptal. Pak jsem řekla: „To je ode mě všechno, a že děkuji za pozornost.“ Když jsem pak odcházela a otočila se za nimi, viděla jsem, jak se všichni šli na ty prototypy podívat a hráli si s nimi.

Jak vlastně probíhají jednotlivé kroky při designování erotické hračky?

Nejdříve jsem se věnovala rešeršování historie erotických pomůcek. To bylo opravdu velmi zajímavé, protože jsem u toho poprvé zjistila, že každá historická epocha měla své erotické nástroje. Kromě toho jsem si uvědomila, jak moc technický vývoj ovlivňuje také funkcionalitu sexuálních hraček. Jaké technologie byly zrovna v módě, takové se aplikovaly i na erotické hračky v té době. Během druhého kroku mé práce jsem provedla anketu mezi ženami, ptala jsem se, co by měl vibrátor umět, jak by měl vypadat a tak dále. Ukázalo se, že ženy obecně preferují světlé barvy a materiál preferovaly lékařský silikon.

Kromě toho byly pro spoustu žen důležité nejen erotické faktory, ale i zdravotní benefity pomůcek. Byly hezky vidět rozdíly mezi ženským a mužským vnímání: muži, kterých jsem se ptala, by upřednostňovali černý hranatý, obal na erotické pomůcky, které by disponovaly navíc se všemi možnými funkcemi. Naproti tomu ženy měly vizi bílých a čistých tónů s jednoduchou funkcí a organickým tvarem. Mně šlo o to vytvořit pomůcky, které budou jednoduše ovladatelné, fungující a elegantní. Na světě je tolik žen, které by rády vlastnily sexuální hračku, ale děsí je si nějakou koupit. Není divu. Trh s nimi je plný kýče. Hodně vibrátorů pak vypadá spíše jako přístroj s tisíce funkcemi a často podivnými barvami, namísto intuitivního objektu, který má dělat dobře na těle i na duši.

Design je ale jen část tvojí práce. Jak jsi testovala, jak vibrátor funguje?

Zkoušela jsem docela dost současných výrobků, to znamená, že jsem si koupila všechny možné vibrátory, vibrační vajíčka a venušiny kuličky, a nejen ty luxusní, ale i ty velmi levné. A pak jsem je i rozebírala a zkoumala jsem, jak jsou vyrobené. Ještě teď mám někde ve studiu krabice plnou rozebraných vibrátorů [směje se]. Byla jsem zvědavá, s jakými materiály výrobci pracují a jak vibrátory povrchově vypadají. Měla jsem v rukou i naprosto děsivé přístroje. Koupila jsem třeba velmi levný vibrátor, který vypadal úplně příšerně - byl béžový a páchl levným plastem. Jediné označení, které jsem u něj našla, bylo „Made in China“. Přesto jsem ho, stejně jako všechny ostatní, ve své dílně nařízla a podívala se, jak vypadá uvnitř. Ten motor byl opravdu hlučný. Takže jsem vlastně našla v podstatě úplný opak toho, co jsem chtěla navrhnout a ženám nabídnout.

Konzultovala jsi svůj prototyp i s gynekology?

Ano, samozřejmě. Obzvlášť jedna lékařka mě v celém procesu práce profesionálně provázela. Spolu s ní jsem se snažila najít tu nejlepší velikost Venušiných kuliček. To byla vlastně nejobtížnější etapa designování. Neboť Whoop.de.doo dosud existuje jen v jedné velikosti, ale každý žena je samozřejmě jiná. Vytvořila jsem sedm prototypů a společně s lékařkou jsem pak zjišťovala, která velikost je nejuniverzálnější.

Kdo tvé erotické hračky testuje, než půjdou na trh?

„Venus balls“ nyní právě testuje 2000 žen – už to jsou moje zákaznice. Vibrátor nechávám testovat deseti profesionální testerkami.

Whoop.de.doo - co ten název vlastně znamená?

Je to taková hláška, která se začala používat v třicátých letech, vyjadřuje něco jako rozruch, povyražení. Nechtěla jsem, aby můj produkt nesl klišovitý název jako třeba „Pleasure“. Chtěla jsem něco, co bude vtipné, ale i přesvědčivé. Nedávno jsem viděla film Muž na měsíci Miloše Formana a byla jsem nadšená, když tam v jedné scéně zaznělo také „Whoop de doo“.