Jak se dělá queer filmový festival
Filmový festival Mezipatra dokazuje, že nadšení organizátorů může z provinční přehlídky udělat přehlídku světovou
Co si žádá velký evropský filmový festival, který chce být úspěšný? Mohutný rozpočet, desítky zkušených profesionálů v týmu. A velké investice do reklamy a propagace, které mají zamezit prázdným sálům. Když se tyto „maličkosti“ podaří splnit, na přehlídce vše produkčně funguje. V Praze a v Brně však každý rok v listopadu vypukne velký evropský filmový festival, který nemá horentní rozpočet, do reklamy peníze takřka nesype a jeho tým není nijak finančně honorován. Přesto každý rok přiláká přes 10 tisíc diváků, uvede špičkové filmy a přivábí filmařské hvězdy – loni třeba velebeného hollywoodského tvůrce Todda Haynese. Queer filmový festival Mezipatra, jehož 13. ročník proběhl v listopadu 2012, se tak trochu vzpírá pravidlům a konvencím.
Nezvyklý je už věkový průměr festivalového týmu - je mimořádně nízký, pohybuje se někde kolem pětadvaceti let. Na Mezipatrech pracují jako dobrovolníci studenti FAMU, VŠE, ale také třeba žena na mateřské dovolené. Navzdory přízvisku „queer“ v názvu festivalu ale tým zdaleka netvoří jen gayové a lesby. „Mezipatra dělá tým odolných, motivovaných, hetero i homo lidí. Lidí různých věkových kategorií, různých zkušeností a profesí,“ míní ředitel Aleš Rumpel, který přehlídce šéfuje 8 let. Začínal jako dramaturg. „Byl jsem strašně mladý, nic jsem nevěděl. Všechno, co umím, jsem se naučil díky Mezipatrům. Je to taková škola všeho,” říká Rumpel. Mezipatra jsou pro něho dalším pracovním úvazkem. „Na samotný festival si beru dovolenou. Další ročník začínáme intenzivně připravovat prakticky hned po skončení toho předchozího,“ sděluje Rumpel, který na Mezipatra bere svoji matku a poznal na nich také svého životního partnera.
Pro široké publikum
Mezipatra, která trvají vždy 14 dní (týden v Praze, týden v Brně), přivezou každoročně přibližně stovku nejzajímavějších děl queer filmové scény. K vidění jsou celovečerní filmy, kraťasy, dokumenty, ale i očekávané spektákly ze světových festivalů. Vše doplňuje doprovodný program s divadelními performancemi, přednáškami, ale i opulentními party. Pouze homosexuálové festival nepřipravují a pouze homosexuálové na festival nechodí. Tento fakt má tým potvrzený výzkumy. „Je to tak padesát na padesát, 50% heterosexuálů, 50% homosexuálů. Festival má být otevřený úplně všem,“ dodává Rumpel.
Ač se festival již stal součástí české i evropské kulturní scény, jeho existence zdaleka není automatická. „Naše společnost prochází proměnou. Přestávají existovat peníze pro kulturu. Dostáváme z veřejných grantů méně peněz než akce, které jsou menší než my. Všichni se musí připravit na to, že český stát přestává fungovat jako garant služeb,“ přemýšlí Rumpel a dodává, že ani privátní sektor nechce přehlídku moc podporovat, protože značka „gay a lesbického festivalu“ je pořád kontroverzní.
Světová nabídka
13. ročník Mezipater 2012 s tématem Moc, manipulace, šílenství i přesto sklidil úspěch - přišlo na něj 10 200 lidí. Mezi divácké hity patřila komedie Místy oblačno (Cloudburst), vztahová dramata Za zdmi (Hors les Murs) či opus enfant terrible světové scény Xaviera Dolana s názvem Laurence Anyways. Jako nejlepší film porota, ve které zasedl třeba držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého Mark Ther, ocenila drama Neodcházej (Keep the Lights On).
„Výběr filmů pro festival není nejlehčí. Chceme otevírat další obzory. Zároveň přemýšlíme o tom, jak daný film vezme mainstreamovější divák. Stejnému divákovi chceme vysvětlit, proč jsme daný film vybrali. Chceme, aby spolu uváděné filmy komunikovaly a byly z celého světa. Pak je tu finanční stránka,“ popisuje programová ředitelka Mezipater Lucia Kajánková, která s programovým týmem musela v roce 2012 shlédnout přes 500 titulů. Další ročník Mezipater je naplánovaný na polovinu listopadu 2013.
Anketa: Proč pracuješ na Mezipatrech?
Anna Voňavková, PR manažerka
Loni jsem PR Mezipater dělala poprvé, běhala jsem domů kojit malého syna a bylo to náročné. Letos to bylo úplně o něčem jiném, hladší a profesionálnější. Hodně to dělám kvůli ostatním členům týmu. Vzali mě mezi sebe bez mrknutí oka, přestože jsem vlastně v dost jiné životní situaci než většina z nich. A vytrhnou mě z mateřské letargie, když mám pocit, že na světě není nic než děti. A taky se s těmi lidmi dá bavit o čemkoliv, i o tom, že máš problémy s retencí mléka. A nikomu to nepřijde divné.
Lucia Kajánková, programová ředitelkaMezipatra jsou neformální, ale zároveň maximálně výběrová. Občas se navíc přistihnu, že po projekci filmu s Julianne Mooreovou sedím v nonstopu s režisérem filmu a Julianne Mooreovou. Tom Kalin je úžasný člověk – setkáním s ním se mi splnil sen. Na festival jsem v roce 2012 dostala režiséra Todda Haynese (Mildred Pierce s Kate Winsletovou) a jeho snímek Sametová extáze. Na velkém plátně to byla extáze.
Pavel Bicek, vedoucí produkceJe to náročné, ale neměnil bych. Díky Mezipatrům jsem se podíval i do Portugalska, kde jsem předával zkušenosti organizátorům jiných festivalů. A naopak jejich zkušenosti čerpal. Mezipatra člověka strašně moc naučí. A je to zábava.
