Kultura

„Principálem a vizionářem“ fyzikálního divadla je Ondráš Přibyla. Jako student teoretické fyziky se v roce 2003 účastnil festivalu pouličních umělců, kde sledoval hemžení klaunů a muzikantů. „A pak mě napadlo, že to, co dělají oni, musí jít dělat i s fyzikou. Tedy že je v principu možné stoupnout si na ulici, začít lidem ukazovat experimenty a vysvětlovat je, a musí to být možné udělat tak dobře, že se lidé budou zastavovat a budou nám do klobouku házet mince,“ vzpomíná autor nápadu.Dostatečným důkazem a podporou v jejich činnosti bylo první veřejné experimentování v září 2007 na Náměstí Svobody v Brně, které rozehnala městská policie jako „demonstraci“. Kolem fyziků se totiž srotil dav čítající přes padesát lidí. A tak vzniklo Úžasné divadlo fyziky.

Fenomén českého divadla

Divadel najdeme v Česku nespočet, ať jsou experimentální, alternativní, autorská, statutární a jiná, ale fyzikální tu žádnou tradici nemá. Existuje několik menších skupin, ale ÚDiF je jediné profesionální – to znamená, že si na sebe samo vydělává, dokáže být obživou pro své členy a na jejich repertoáru jsou stále nová čísla a experimenty, místo aby měli jen několik osvědčených kusů. Za pět let své existence nasbírali odhadem více jak 24 hodin čistého času experimentů. Porovnat by se dali snad s německou skupinou Physikanten, která využívá hlavně efektu a netlačí diváky tolik do samotného pochopení experimentů.

Jedná se však opravdu o divadlo? „Divadlo je v názvu, abychom ukázali, že děláme něco jiného než ostatní,“ vysvětluje Barbora Mikulecká, organizační duše a neoficiální produkční ÚDiFu, jak se o ní můžeme dočíst na webových stránkách. „Divadelní prvky přejímáme především technicky: světla, zvuk atd.,“ doplňuje ji kolega Vojtěch Hanák, „vrchní bavič“. „My si v podstatě ani nepíšeme scénář. Je to improvizované, ale nějaké prvky se usazují. Když zjistíme, že fungují, tak je opakujeme. Zkoumali jsme ale konkurenci v zahraničí a nehledě na to, že v Čechách to nikdo moc nedělá, tak vesměs všichni vezmou experimenty, nahází je za sebe a mají to. My se tomu snažíme dát nějaké propojení, příběh, úvod, závěr, gradaci,“ pokračuje Bára.

K divadelnosti přispívá také jedno ucelené představení ÚDiFu, Příběh žárovky, který trvá od dvaceti minut do hodiny a půl. „Příběh žárovky je v podstatě příběhem od jejího vzniku až po zánik z nařízení Evropské unie. Žárovka je také poslední světelné zařízení, které se dá jednoduše vysvětlit i laikovi,“ konstatuje Vojta poněkud melancholicky. „Fyzika není těžká,“ navazuje Bára, „tohle se snažíme do lidí dostat, aby neviděli za fyzikou jen písmenka a vzorečky, pojmy a básničky, které se učili nazpaměť, ale aby přemýšleli. Aby zkoumali.“

ÚDiF nemívá pod nohama jeviště, ani nemá stálé zázemí a pravidelný program. Vystupuje ve školách, na firemních večírcích, v muzeích, ve hvězdárnách, na festivalech, konferencích i na soutěžích. Jsou tak divadlem spíše kočovným.

Fyzika jako zájem široké veřejnosti

Už od malička se člověk může setkávat s kouzelníky obestřenými tajemstvím, triky a iluzemi. Členové skupiny ÚDiF jsou právě jako tito kouzelníci, kteří ale s radostí své triky prozrazují. A to je také jeden z hlavních účelů jejich činnosti, jak vysvětluje Vojta: „Svět je krásnější, když víte, jak funguje. A my jsme se rozhodli, že budeme lidem okolo nás pomáhat pochopit svět kolem sebe. Děláme to tak, že bereme fyziku a nosíme ji za lidmi.“ A lidé ji od nich s údivem přijímají a tím jejich bariéry k tomuto oboru, které si někteří vystavěli ve školách či od rodičů, padají. K tomu přispívá i další výrazný prvek skupiny ÚDiF, a to je humor: „Když roztočíte nad hlavou husí krk z Bauhausu, objevíte nový, rotační hudební nástroj, a když vás odtud vyvádí ochranka, vzpomenete si, že stejně vypadají i brčka v KFC. A pak už nesmíte ani tam,“ podotýká Vojta.

Na „trhu“ se ÚDiF prosadil postupně. „Ono se to tak nějak nabalilo. Nikdy jsme si nedělali reklamu, ale lidé se začali poptávat a poptávají se víc a víc, takže se touto činností můžeme poslední rok už i živit. Nejvíce nás těší, když dokážeme drobnými ,hračkami‘, které bereme na festivaly i jinam, odlákat někoho od jeho pracovních povinností,“ vypráví Vojta historku s Čechomorem, kdy jejich kontrabasista přišel pozdě na zvukovou zkoušku, protože si ve stánku ÚDiFu hrál s vířivými proudy.

Největšího úspěchu dosáhla skupina v roce 2011, kdy vyhrála na mezinárodní soutěži Science on Stage v Dánsku se svým vystoupením Vidět zvuk, slyšet světlo. V tomto představení například pomocí fotobuňky stvořili optickou kytaru, přičemž inspiraci převzali od již zmíněné německé skupiny Physikanten. A protože slyšeli, že největší věhlas má IKEA, koupili si v ní lampičku, aby si ji poslechli díky fotovoltaickým článkům – a opravdu, ta lampička hraje docela jinak než podobné z tržnic.

Nadějné vyhlídky, aneb pomoc pro vědce

Vědecká veřejnost ÚDiF také přijímá vesměs kladně. „Záleží jak kdo. Někteří se na nás dívají velmi pobaveně, líbí se jim, že něco takového je, že někdo dokáže bavit něčím, co je na jejich úrovni. Málokdy se nějakým odborníkům, kteří se zabývají například odbornými měřeními, podaří ukázat veřejnosti svoji práci tak, aby jí lidé rozuměli. Přes nás tuto zkušenost mají,“ říká Vojta a předkládá i plány ÚDiFu do budoucna. Právě díky svému umu přiblížit fyziku široké veřejnosti hravým a vtipným způsobem s nimi navázal kontakt Ústav přístrojové techniky Akademie věd České republiky (který mimo jiné vynalezl první elektronový mikroskop na světě, což málokdo ví). S ÚPT spolupracují již tři roky. Společně se snaží o získání grantu, který by jim umožnil spolupráci zúžit a ÚDiF mu mohl vytvořit vystoupení na míru o tom, co se v ÚPT zajímavého zkoumá a vyrábí. Aby veřejnost věděla, že v jejich zemi a v jejich městě se dělá špičková věda světové úrovně. Pomyslnou metou samotné skupiny Úžasného divadla fyziky je docílit toho, aby se lidé nechlubili tím, že nerozumí fyzice.