Co se stane, když se Hitler vrátí?
Dva Hitlerové současně už v českých kinech dlouho nebyli. A zatímco v tuzemském životopisném snímku Lída Baarová Hitler kárá ministra propagandy Goebbelse za románek s prvorepublikovou hereckou hvězdou, v německé satirické komedii „Už je tady zas“ má úplně jiné starosti. I když jméno Goebbels zde taky padne. Když si Hitler pustí televizi a vidí reality shows, talentové soutěže a kuchařské show, prohlásí něco ve smyslu „ještě, že se toho nedožil Goebbels.“ Ve filmu režiséra Davida Wnendta podle bestselleru Timura Vermese se totiž Vůdce 30. dubna 1945 neotrávil…
V prvních minutách snímků se naopak probouzí v parku v Berlíně a je zmatený – vedle si hrají děti, co nevypadají jako Hitlerjugend a vůbec nemají páru, kdo je žádá o cestu na nejbližší vojenský velín. Adolf Hitler se ale nakonec nebude muset zorientovat jenom v prostoru, ale i v novém miléniu, protože se probudil v Německu 21. století. Útočiště mu nicméně poskytne trafikant, což má ten nejlepší edukační účinek, mnohem důležitější objev ale představuje pro zkrachovalého televizního reportéra. Ten ho pokládá za mimořádně talentovaného herce a jeho nadřízení ho brzy prodají televiznímu publiku jako senzaci. Hitler se stává hvězdou, co „bez politické korektnosti“ znovu říká nacionalistické názory. A lid mu tleská.
Podstatné je ale říct, že ve filmu Už je tady zas na něj přívětivě nereaguje jen filmaři najatý kompars, co se drží scénáře. Úspěšnou knižní satiru, jíž se od roku 2012 jen v Německu prodalo na 2 miliony výtisků, totiž filmaři v adaptaci rozšiřují. S kamerou a hercem Oliverem Massucim v kompletním hitlerovském nalíčení vyrazili i mezi skutečné Němce, aby zjistili, jak na něj budou reagovat. Poprvé to zkusili v létě roku 2014, kdy se připojili k fanouškům mistrovství světa ve fotbale. Najali si bodyguardy, ale úplně zbytečně – s Massucim si prý lidé především dělali selfies. Naostro to pak zkusili v různých částech Německa, kde se reakce opakovaly, což už můžeme vidět ve filmu. Němci se Hitlerovi vyznávají, že demokracie podle nich nefunguje, chodit volit je zbytečné, pořád je zatěžuje „dějinná vina“ a zdrojem většiny problémy jsou imigranti (natáčelo se ještě před uprchlickou krizí). Wnendt s týmem nabral přes 380 hodin materiálu, v nichž jen dva lidé reagovali na chlápka v převleku Hitlera negativně.
Výsledný snímek tedy v něčem připomíná třeba komedii Borat – spojuje se zde fikce s Hitlerem jako novou televizní hvězdou, jejíž úmysly se ale nemění, a údajná dokumentární realita, v níž Hitler potkává skutečné Němce. Humor Wnedt těží z obou rovin, zároveň nám chce ale zmrazit úsměv, protože jasně říká, že Hitler se může ve 21. století v nějaké podobě klidně vrátit, což ještě umocní závěrečnou montáží s několika skutečnými evropskými politiky. V ničem ale není úplně uspokojující. V „hraných“ sekvencích se rychle přejí předvídatelné skeče na téma „Hitler se ztrácí v současném světě a neumí s Googlem/s čistírnou/se zvířaty“, v „dokumentární“ části je potom bezradný a významově povrchní. Vážně si někdo z tvůrců myslel, že na člověka v převleku Hitlera budou lidé volat policii a raději si s ním neudělají selfie? Extrémní, krajně pravicové názory se na nás už dnes bohužel valí ze všech internetových diskuzí, kořeny nenávisti se tenhle Hitler ale poodhalit nepokusí, protože s lidmi moc nemluví. V paměti tak utkví jen několik vtipně rozehraných situací – napadlo by vás třeba posadit nejslavnějšího neúspěšného žadatele o studium na Akademii výtvarných umění na ulici, aby kreslil kolemjdoucí?
P.S. Hitler nezemřel ani v připravovaném pokračování sci-fi Iron Sky s podtitulem The Coming Race. V traileru se prohání na dinosaurovi…
