Kultura

Film Ve stínu je příběh nové české detektivky

Než se minulý rok na jaře rozjely kamery, režisér Ondříček a producent Kryštof Mucha sháněli čtyři roky finance. Natáčení se dvakrát odkládalo. Scenárista Marek Epstein sedmnáctkrát přepisoval scénář. Sedmdesátimilionový rozpočet nakonec musely pokrýt i zahraniční zdroje. Film je tak koprodukcí Česka, Slovenska, Polska a Izraele. Prostředky poskytl i evropský fond Eurimages. Vznikl tím pádem „evropský“ film, který osloví i diváky za hranicemi a nebude jen provinčním dílkem, které zahraniční publikum nepochopí? V jistém smyslu takřka stoprocentně.

Detektiv v baloňáku

Středobodem výpravné detektivky s přesahem do reálií Československa 50. let 20. století je policejní kapitán Hakl (Ivan Trojan). Ten vyšetřuje zdánlivě obyčejnou krádež v klenotnictví. Z vloupačky se ale velmi rychle stane citlivý případ, o který se začnou zajímat i nejvyšší složky komunistického státního aparátu. Incident je totiž možná operací vládnoucího establishmentu, která má očernit jistou skupinu obyvatel. Od Hakla případ přebírá Státní bezpečnost i tajemný policejní specialista z NDR major Zenke (Sebastian Koch známý z oscarového snímku Životy těch druhých), který se navíc přistěhuje do domu, kde Hakl žije s manželkou a malým synem. Poněkud workoholický Hakl se ale případu nevzdává. A začne vyšetřovat na vlastní pěst.

Základní příběhová kostra nezní zrovna nesrozumitelně. Ondříček do českého filmu vrací postavu detektiva v baloňáku, který kouří jednu cigaretu za druhou a zpátky do práce dokáže odejít i od teplé večeře. Nemá smysl zmiňovat, že Hakl si jde v podání skvělého Trojana pro Českého lva. Stylizaci postavy ještě podepírá stylizace celková. Ve stínu pokračuje v tradici filmu noir, ve kterém oprýskanou Prahu neustále bičují proudy deště, skřípající pavlače se noří do tmy kvůli výpadkům proudu a v zamlžených podnikových kantýnách obědvají sígři, co se po mariáši porvou venku na dvorku. Neutěšenou šeď ještě násobí všeobjímající komunistický moloch. Ondříček tohle všechno dokonale přenesl na plátno. Film Ve stínu v první řadě skvěle vypadá. Desítky milionů jsou na plátně vidět, iluze 50. let je obdivuhodná a výprava je oslavou perfekcionismu. V maximálně „vypiplané“ řemeslné stránce jsou Ondříček a spol. jednoduše světoví.

Světová však není detektivní zápletka. Když v jednom z rozhovorů s Davidem Ondříčkem zaznělo, že při realizaci měl na paměti i thriller Davida Finchera Se7en (Sedm) , divák očekává podobnou scenáristickou rafinovanost či dějovou soudržnost. Dějová linka Ve stínu je ale trestuhodně přímočará, nikde se neuzlí a k vyvrcholení směřuje poněkud bez překvapení. Film proto moc negraduje a nedokáže tak ani stoprocentně strhnout. Vinu možná nese zmíněné přepisování scénáře i fakt, že finální verze nachystaná na premiéru se ještě přestříhávala, což zpozdilo uvedení o půl roku.

(Ne)politický

Ačkoliv se Ve stínu odehrává ve výbušné době před měnovou reformou v roce 1953 a otevírá i téma vykonstruovaných monstrprocesů s režimu nepohodlnými, nelze jej označit jako politické drama. V každé minutě se film hlásí k tradici thrillerů, detektivek, k odkazu silných postav a k napětí. Což je osvěžující. Hlavní sdělení filmu se pak mohlo omezit „jen“ na obrazné znázornění ohavnosti komunistické moci či absence právního státu. Ondříček však přesto svým snímkem říká v tomto směru trochu víc. „Tati, jak můžeš porazit chobotnici, když je neporazitelná?,“ ptá se syn Hakla svého otce. „Těžko, pokud to ale budeme pořád a pořád zkoušet, možná ji oslabíme a jednou se objeví někdo, kdo ji porazí,“ odpovídá Hakl. Banální. Platné však vždy a všude, nejen v Československu 50. let 20. století. A dokonale funkční. Patetická závěrečná scéna o „zrození hrdiny“ i proto vůbec neruší.