Zvukové stopy | 00. léta: Die Goldenen Zitronen – „Wenn ich ein Turnschuh wär“  Když má zboží větší hodnotu než lidi

Písnička „Wenn ich ein Turnschuh wär“ („Kdybych byl teniskou“) hudební skupiny Die Goldenen Zitronen z roku 2005 o deset let předjímala masivní migraci roku 2015, jíž se v médiích říkalo „migrační krize“.

Píseň Wenn ich ein Turnschuh wär (doslova „Kdybych byl teniskou“) je příkladem vysoké úrovně pozornosti a pohotovosti, která je pro Die Goldenen Zitronen charakteristická. Stejně jako rané písně Phila Ochse nebo Boba Dylana kapela navazuje na tradici folkové hudby s cílem komentovat aktuální dění. Citrony přitom využívají modernějších prostředků, pracují třeba s zcizovacími efekty.

Skladba Wenn ich ein Turnschuh wär je hudebně založena na pomalém, ale přesném beatu, který je doplněn opalizujícím, nestabilním chodem sekvenceru. Minimalistické aranžmá připomíná skladbu Ich und die Wirklichkeit (Já a skutečnost) hudební skupiny Deutsch Amerikanische Freundschaft neboli DAF, která tvořila ve stylu Neue Deutsche Welle. Obě skladby formulují stav krize. V ornamentálním, důrazně exotickém vokálním stylu se odráží moment odcizení ovládající subjekty v písni.
 
Skladba vyniká především tím, že zpěv mění rejstříky náhlým, přehnaným způsobem, což naznačuje, že se jedná o hraní rolí. Navzdory první osobě singuláru tak píseň vytváří efektní odstup od svého subjektu. Text písně se tak bere s rezervou a není zakalen pasivní sentimentalitou.

Konkrétně hra nastiňuje situaci, v níž jsou tematizována privilegia, které má zboží oproti lidem, co se překračování hranic týká: Protagonista se projikuje do povahy zboží, aniž by chtěl být zbožím. Na konci skladby se zpívá: „Pojď dej mi ruku / dnes totiž slavíme“, přičemž první řádek je citátem z písničky Beatles a druhý se opět zpívá zkresleným hlasem. Výsledkem je polyfonie, která se snaží zachytit komplexnost reality. Die Goldenen Zitronen jsou tak na hony vzdálené jednostranné povaze tradičních „protest songů“.

Píseň Wenn ich ein Turnschuh wär je důležitá i z jiného hlediska: implicitně se v ní vnímá souvislost mezi zbožím levně vyrobeným mimo Evropu díky vykořisťování a cynickému znevažování lidí mimo Evropu.

Dnes se okolnosti změnily tak, že i uprchlíci mají svou hodnotu, ovšem negativní. Takzvané třetí země, jako je Turecko nebo Jordánsko, si za přijetí uprchlíků z Evropské unie nechávají draze platit. Politolog Gerasimos Tsourapas hovoří o „komodifikaci uprchlíků“, čímž má na mysli rostoucí proměnu uprchlíků ve zboží, které podléhá tržním zákonům vyjednaným mezi EU a zeměmi globálního Jihu. Lidská práva bývají v tomto procesu ignorována. Přirovnání uprchlíků ke zboží, které se v písni jeví jako groteskně přehnané, se dnes bohužel stalo realitou.

Jedna známá z Bělehradu, která do Německa odešla za studiem, mi jednou vyjádřila naprosté nepochopení, že Die Goldenen Zitronen nemají stejný status jako Die Toten Hosen nebo Ärzte. Když se s kapelou setkala poprvé, myslela si, že budou součástí obecného kulturního dědictví v této zemi. Každý, kdo uslyší Wenn ich ein Turnschuh wär, pochopí, co tím měla na mysli.

máj 2024