Před 20.000 lety byli všichni lidé lovci a sběrači. Před 5000 lety jich bylo již jen 10 % – ostatní se stali usídlenými zemědělci a chovateli dobytka. Jak k této proměně došlo?
Zemědělství vzniklo zhruba před 11.000 lety v takzvaném „úrodném půlměsíci“, což byla oblast sahající dnes od Iráku až po Sýrii. I zde se před 15.000 lety pomalu oteplilo a na kdysi neúrodných stepích začaly růst velkozrnné traviny. Lovci a sběrači mohli častěji zůstávat na jednom místě. Ale klima nebylo stále stejně mírné. Lidé si začali cíleně vybírat a pěstovat nejlepší traviny, aby měli potravu i v horších časech. Zemědělci se usazovali na jednom místě. Dokázali si dělat zásoby a mohli uživit větší rodiny.
Asi před 8000 lety se zemědělství rozšířilo do Evropy. Přinesli je s sebou zemědělci z Anatolie, kteří zde narazili na lovce a sběrače, s nimiž pak většinou sdíleli životní prostor. Před 4800 lety následovala druhá vlna přistěhovalectví: Z východních stepí přišli chovatelé dobytka s velkými stády skotu. Před domácím obyvatelstvem měli velký kulturní i technický náskok.
Je tu dost místa pro všechny!
Před 8000 lety dorazili do Evropy anatolští zemědělci a setkali se zde s místními lovci a sběrači. Zemědělci obdělávali půdu, ale zatím neměli mléčný skot. Obě skupiny žily vedle sebe minimálně 2000 let. Ani jedna z nich neměla zájem žít jako ta druhá: Lovci a sběrači byli dobře živení a zdraví, jejich zuby neměly kaz – neznali totiž obilí, jehož žvýkáním vzniká cukr. Měli ale málo dětí, protože je museli kojit několik let. K zajištění svého přežití potřebovali lovci a sběrači jen asi dvě až čtyři hodiny denně. Měli tedy dost „volného času“.
Naopak rodiny zemědělců musely celý den tvrdě pracovat. Uživily ale mnohem větší rodiny a měly o dost více dětí. Žili v osadách a měli majetek. Kdyby pracovali méně, neuživili by své velké rodiny. Pokud došlo ke konfliktu, přesunuli se lovci a sběrači do oblastí, které byly pro zemědělce bezcenné. Místa bylo ve velkých lesích dost.
Změny díky migraci a transferu znalostí
Z genových analýz dnes víme, že zemědělství do Evropy proniklo zhruba před 8000 lety s příchodem anatolských rolníků. Kdo ale byli tito lidé a odkud zemědělství znali? Aby rozkryli toto tajemství, zkoumali vědci prehistorické kostry obyvatel Anatolie z doby před 15.000 lety. Výsledkem jejich zkoumání je poznatek, že anatolští zemědělci jsou přímými potomky tamějších lovců a sběračů – jejich genofond se neměnil po dobu více než 7000 let. V tom případě tedy místní obyvatelstvo převzalo nové myšlenky a kulturní techniky a změnilo svůj životní styl.
Nové prostředí – nový vzhled
Po skončení posledního glaciálu před 18.000 lety žili ve střední Evropě po dobu několika tisíciletí lovci a sběrači s tmavou pletí a modrýma očima. Tito lidé jedli ryby a maso, díky čemuž měli dostatek vitamínu D. Naopak zemědělci, kteří se před 8000 lety přistěhovali do Evropy z Anatolie, se živili především rostlinnou stravou, a proto měli vitamínu D nedostatek. Lidské tělo si tento vitamín dokáže tvořit i samo, ale jen v případě, že kůží proniká dostatek ultrafialového světla. V severních zeměpisných šířkách to však umožňuje jen světlá kůže. A tak se světlá kůže zemědělců stává evoluční výhodou. Zejména když silná ochrana tmavé kůže proti ultrafialovému záření, která se vyvinula v Africe, zde již není tak důležitá.
Proč se ale zachovaly modré oči? Žádnou praktickou výhodu nemají. Možná se jednalo o raný ideál krásy a modroocí lidé byli vyhledávanějšími partnery?
Na mléku záleží
U savců tráví mléko vlastně jenom děti. Mléčný cukr (laktózu) štěpí pomocí enzymu laktázy a pak jej mohou zpracovat. V dospělosti produkce tohoto enzymu skončí – a konzumace mléka vede k závažným trávicím problémům. Před 4800 lety přivedli přistěhovalci ze stepí s sebou do Evropy velká stáda hovězího dobytka. Chovatelé skotu disponují jedním dobrým zdrojem obživy navíc: Ani oni sice mléko netráví, ale přesto jej dokážou využít. Vyvinuli si totiž techniky, jejichž pomocí zpracovávají mléko na bezlaktózové produkty jako kefír, jogurt nebo sýr.
O něco později nastala evoluční náhoda: U některých lidí se změnil gen, který ukončuje produkci enzymu laktázy u dospělých jedinců. Mléko tedy mohou tito lidé pít i v dospělosti. Tato mutace umožňující „toleranci laktózy“ se ve střední Evropě se rozšířila společně s pastevectvím, a to neuvěřitelně rychle. V Německu může konzumovat mléko asi 85 % obyvatelstva, zatímco v Číně jen asi 5 %.
Nic není zadarmo
Zemědělství přináší lidem mnoho výhod, ale nový životní styl má i svou odvrácenou stranu: Začíná éra infekčních nemocí! Velké skupiny žijí blízko sebe, lidé mají kontakt s domácími zvířaty, ale také s parazity, např. s blechami a krysami.
Dnešní paleogenetika zná několik původců moru, starých téměř 5000 let. Ale odkud nemoc přišla? Přinesli ji do střední Evropy obyvatelé stepí a jejich koně? Nebo tu byla již před nimi? Těžko odpovědět. Z období před 5500 až 4800 lety máme totiž v Evropě jen málo kosterních nálezů – možná proto, že již tehdy zde řádil mor a lidé své mrtvé spalovali? Migrovali lidé ze stepí do liduprázdných oblastí? Možná ano. Nemáme totiž téměř žádné doklady o bojových střetech mezi zemědělci obývajícími Evropu a pastevci.
